O vznik nové budovy porodnice se výrazně zasloužil lékař Hubert Riedinger, který přišel roku 1878 z Vídně do Brna, kde získal místo primáře zdejší porodnice. Riedinger byl uznávaným porodníkem, gynekologem a operatérem, zavedl do porodnické praxe moderní hygienické zásady, mj. provedl první císařský řez v Brně. Od svého příchodu do moravské metropole Hubert Riedinger poukazoval na nedostačující kapacity místní porodnice a prosazoval u brněnských úředníků nutnost výstavby nového areálu, který by slučoval jak klinickou praxi porodnickou, gynekologickou (což do té doby bylo považována za rizikové), tak i pedagogickou – v rámci areálu měla být vybudovány také posluchárny a internát pro školu pro porodní asistentky, kterou Riedinger založil a vedl až do svého odchodu penze roku 1918. Samotné výstavbě nové zemské porodnice předcházela Riedingerova studijní cesta po Německu, v jejímž rámci spolu s brněnským městským radou Nosskem navštívili nově vybudované porodnické kliniky. Na základě jejich poznatků z nejpokrokovejších pracovišť byl vypracován první ideální projekt moravské zemské porodnice. Ačkoli stavba musela být realizována v úspornější variantě. I přesto v době svého vzniku patřila mezi nejmodernější zdravotnická zařízení v rámci Rakouska-Uherska i střední Evropy.
Pro stavbu nové Zemské porodnice v Brně byl městem Brnem v listopadu roku 1885 zakoupen rozsáhlý pozemek při Obilním trhu mezi dnešními ulicemi dnešními Údolní a Grohova. Projekt stavby schválil Zemský sněm dne 10. ledna 1887 a byl realizován v průběhu necelých dvou let, nová budova porodnice byla dokončena a slavnostně předána do užívání 8. listopadu 1888.
Autory projektu, jež vycházel z Riedingerových požadavků, byli městští stavitelé Joseph Czapka a Valentin Neußer, ti navrhli monumentální dvoupodlažní dvoutraktovou stavba se dvěma bočními křídly. Architektonické tvarosloví výrazně horizontálního průčelí využívá typické prvky neorenesance, tedy dominantní bosáž soklu v přízemí, lemující také boční rizality, rustika a světle omítnuté dekorativními římsy, bohatě zdobený ústřední rizalit s (dnes zaslepeným) vstupním portálem s polosloupy a profilovaným kladím zakončeným balustrádou. Ostatní části stavby byly završeny výraznou korunní římsou, kryta je nízkou valbovou střechou.
Ústav měl kapacitu 107 lůžek, 7 pro rodičky, 50 pro šestinedělky, a 26 pro těhotné a 18 pro gynekologicky nemocné a 7 pro septické případy a prostory pro ubytování žákyň babické školy. Místnosti měly plynové osvětlení, vytápěny byly kamny (ústřední topení Riedingerem od počátku prosazované se podařilo realizovat až v roce 1914), ale s důmyslným systémem shozu a odvozu popela a odvětrání. V druhém poschodí byla kaple a také farní úřad s matrikou. V suterénu byla umístěna kuchyně a septický provoz, pro něž byl později vybudován samostatný pavilon. Shoz prádla byl umožněn z různých oddělení šachtami do suterénu, kde bylo zřízeno a později vznikl samostatný objekt prádelny v zahradě. Zahrada, přístupná rodičkám a pacientkám, měla parkovou úpravu a byla obehnána 3,5 m vysokou zdí.
Po založení Masarykovy univerzity v roce 1919 měla v porodnici na Obilním trhu zázemí také porodnicko-gynekologická klinika Lékařské fakulty, pro jejíž potřeby bylo v roce 1927 přistavěno třetí patro budovy.
V roce 1940 byl z důvodů nutnosti zvýšení lůžkových kapacit k původní budově přistaven severní trakt, při němž je dnes situován hlavní vstup do areálu.
V současnosti se provozovatel porodnice, Fakultní nemocnice Brno, snaží o sjednocení svých dvou oddělených porodnických pracovišť (na Obilním trhu a v Bohunicích) do areálu na ulici Jihlavská, kde má být pro tento účel vystavěna nová samostatná budova. Do porodnice na Obilním trhu jsou tak investovány pouze základní prostředky pro modernizaci jejího interiéru a vybavení lékařských odborných pracovišť.
Lucie Valdhansová
