Jeden z hlavních cílů ženského emancipačního hnutí představovaly pokračovací dívčí školy. Po absolvování obecné a měšťanské školy neměly dívky vyjma možnosti jít studovat na ženské učitelské ústavy (od roku 1869) mnoho variant, jak své odborné i teoretické znalosti prohlubovat. Příčin bylo hned několik. Ne každá žena chtěla obětovat svůj soukromý život povolání učitelky, s nímž byl spojen celibát. Současně ne každá rodina si mohla z finančních důvodů dovolit soukromé vyučování. A zejména zde existovaly závažné strukturální překážky – dívky nemohly studovat na středních a vysokých školách, ty byly přístupné pouze hochům. Ženské spolky v jednotlivých městech začaly na tuto situaci reagovat zakládáním tzv. průmyslových škol, které dívkám nabízely odborné vzdělání – nejčastěji v oblasti textilní výroby a dále vzdělání ve výchově dětí. Soukromé, zejména spolkové odborné dívčí školy nacházely příznivější podmínky nejprve ve velkých městech (v Brně od 70. let 19. století), jejich největší rozvoj však přišel na přelomu 19. a 20. století, kdy vedle běžně rozšířených průmyslových dívčích škol vznikala rovněž dívčí lycea. Na nich bylo sice možné získat teoretické znalosti z většiny oborů a zejména složit maturitní zkoušku, ale absolventky byly připravovány spíše na praxi v poštovní a telefonní službě a v lékárenství. Nejednalo se tudíž o typ školy, který by byl rovnocenný gymnáziím, ta zůstávala dívkám uzavřena (od roku 1872 na nich mohly studovat pouze jako privatistky). Vysoké školy nepřipouštěly ženy ke studiu až do přelomu 19. a 20. století (roku 1896 bylo ženám zpřístupněno studium humanitních oborů, v roce 1900 pak medicínských). Nejstarším dívčím gymnáziem v českých zemích a současně v celém Rakousku-Uhersku byla pražská Minerva, která byla otevřena v roce 1890. Kolem roku 1900 vznikala v českých zemích síť dívčích lyceí, síť gymnázií se však příliš nerozšiřovala. V roce 1902 na skutečnost, že na Moravě (a ve Slezsku) neexistuje jediná všeobecná dívčí střední škola, reagoval spolek Jednota učitelek moravských, který v čele s aktivistkou Zdeňkou Wiedermannovou-Motyčkovou zahájil strastiplnou cestu k otevření prvního dívčího gymnázia na Moravě. Za nemalé podpory Alfonse Stránského, předsedy Lidové strany na Moravě, a Tomáše Garrigua Masaryka proběhla masivní kampaň v novinách, spolek vydal řadu osvětových spisů a uspořádal četné agitační přednášky. Poté, co byla spolku v roce 1906 úřady zamítnuta jeho žádost o umožnění hospitace dívek na stávajících moravských středních školách, byla dalšího roku vyslána delegace do Vídně k ministru školství s cílem dosáhnout zavedení společného vyučování dívek a hochů na stávajících gymnáziích. Toho se sice podařilo částečně dosáhnout, ale už v roce 1907 vzhledem k provozním problémům s tím spojeným začala Jednota učitelek moravských jednat o zřízení prvního samostatného dívčího gymnázia. To bylo otevřeno ještě téhož roku ve Valašském Meziříčí pod názvem Dívčí akademie. Odlehlost ústavu od zemského hlavního města a problémy s jeho financováním brzy ukázaly, že bude nutné zafinancovat ještě jedno dívčí gymnázium v Brně.
Zdejší ústav spatřil světlo světa již ve školním roce 1908/1909. Do roku 1920 fungoval ve velmi skrovných podmínkách v nájemných prostorách v Kounicově paláci, přičemž v průběhu stavebních prací se porůznu stěhoval též do Besedního domu, budovy živnostenské rady na ulici Veveří či slepeckého ústavu na Žerotínově náměstí. Od roku 1920, kdy jeho provoz převzal stát, se přesunul do školní budovy na Mendlově náměstí 4, kde působil až do svého uzavření v roce 1949. V roce 1925 byla u příležitosti 10. výročí úmrtí zakladatelky gymnázia Zdeňky Wiedermannové-Motyčkové v interiéru budovy osazena její pamětní deska (za nacistické okupace byla zničena a v roce 1968 znovu obnovena). V meziválečném období působila v Brně hned čtyři dívčí gymnázia. V roce 1923 se největší z nich, gymnázium Dívčí akademie, přejmenovalo na České státní dívčí gymnázium. Vedle něj fungovalo reformní reálné gymnázium na Jaselské ulici (původně dívčí lyceum Vesny), dále německé městské dívčí gymnázium na Husově ulici a ve 30. a 40. letech 20. století řádové dívčí gymnázium na ulici Lerchově. Dívčí gymnaziální školství zaniklo v souvislosti s reformami školství po roce 1948, kdy byly školské instituce pro chlapce a dívky sloučeny.
Hana Krutílková
