Velká synagoga patřila po několik desetiletí k nejvýznamnějším sakrálním stavbám Brna a současně představovala jeden z nejvýraznějších symbolů emancipace zdejší židovské komunity. Monumentální chrám v historizujícím neorománském stylu vznikl v letech 1853–1855 v prostoru dnešní Přízovy ulice, v někdejší předměstské a průmyslové oblasti města. Synagoga byla vypálena nacisty v noci ze 17. na 18. března 1939, dva dny po okupaci českých zemí. Přestože samotná budova zanikla, parcela bývalé synagogy zůstala po desetiletí významným a symbolicky zatíženým místem kolektivní paměti města.
Židé byli z královského města Brna vypovězeni roku 1454 a jejich návrat umožnily až reformy 19. století. K zásadní změně došlo po revolučním roce 1848 a postupném zrovnoprávnění nekatolických náboženských společností. Samotná židovská náboženská obec v Brně byla oficiálně ustavena až roku 1857, nicméně již o pět let dříve zakoupilo Brünner israelitische Cultusgenossenschaft dvojici parcel v prostoru dnešní Přízovy a Spálené ulice a bezprostředně poté zahájilo přípravy stavby reprezentativního chrámu.
Projekt synagogy vypracovala vídeňská architektonická kancelář Johanna Romana von Ringe (1818–1882) a Augusta Schwendenweina von Lanauberg (1817–1885), významných představitelů rakouského historismu a nastupující architektury vídeňské Ringstrasse. Oba architekti se podíleli na formování reprezentativní podoby pozdně habsburské Vídně a ve své tvorbě se věnovali především palácové a nájemní architektuře. Brněnská synagoga představovala v jejich tvorbě výjimečný sakrální projekt a současně jednu z prvních monumentálních synagogálních staveb na Moravě. Samotnou stavbu realizoval brněnský stavitel Anton Onderka. Povolení ke stavbě bylo vydáno roku 1853 a již 17. září 1855 byla synagoga slavnostně vysvěcena za účasti vídeňského rabína Izáka Noe Mannheimera. Chrám vznikl jako samostatně stojící orientovaná budova s výrazně komponovaným západním průčelím. Architektura vycházela především z neorománského stylu — charakteristické byly půlkruhové oblouky, lizénové členění, obloučkový vlys a monumentální štít s deskami Desatera. Vedle románských motivů se v dekorativních detailech objevovaly také prvky orientální ornamentiky typické pro dobový historismus. Interiér byl řešen jako trojlodní prostor s hlavní lodí a dvoupodlažními ženskými galeriemi po stranách. Východní část tvořil monumentálně pojatý aron ha-kodeš se schránou na Tóru a vyvýšenou bimou. Synagoga patřila k reformně orientovaným chrámům, což se projevovalo nejen posunutím bimy směrem k východní stěně, ale také používáním varhan a chrámového sboru. Bohatě dekorovaný interiér doplňoval kazetový strop se světlíky a rozsáhlá ornamentální výmalba. Podle dobových zmínek šlo pravděpodobně také o jednu z prvních elektricky osvětlených budov v Brně.
Rostoucí význam židovské komunity vedl již v 70. letech 19. století k prvním stavebním úpravám. Roku 1877 byla původní točitá schodiště nahrazena novými schodišti vedenými podél stěn a doplněna vnějšími schodišťovými nástupy. Nejvýznamnější přestavba následovala roku 1886 podle projektu vídeňského architekta Ludwiga Tischlera (1840–1911), někdejšího spolupracovníka kanceláře Romano & Schwendenwein. Tischler rozšířil východní část stavby směrem k dnešní Přízově ulici a doplnil dvojici schodišťových věží zakončených cibulovými báněmi. Přestože přístavba výrazně změnila hmotové řešení synagogy, architekt usiloval o zachování stylistické jednoty s původní stavbou. Další úpravy následovaly na počátku 20. století v souvislosti se zpřísněním požárních předpisů. Archivní dokumenty z let 1904–1905 dokládají požadavky městských úřadů na rozšíření únikových tras a úpravy komunikačního systému budovy. V této souvislosti byl pravděpodobně odstraněn původní vstupní portikus a hlavní vstup byl rozšířen o další dveře. Dochované fotografie zároveň naznačují dílčí proměny fasádních detailů a okenních výplní. Na přelomu 19. a 20. století se okolí synagogy dále urbanisticky proměňovalo. Původně volně stojící chrám byl postupně obklopen hustší blokovou zástavbou a průmyslovými objekty. Roku 1906 vznikla podle projektu Maxe Fleischera Nová synagoga na dnešní ulici Ponávka. Přesto si Velká synagoga zachovala symbolický význam hlavního chrámu brněnské židovské obce. Osud stavby se tragicky uzavřel bezprostředně po nacistické okupaci. V noci ze 17. na 18. března 1939, symbolicky během prvního šábesu po okupaci, zaútočil na synagogu skupiny nacistických oddílů. V budově vznikl rozsáhlý požár, který synagogu záhy zcela pohltil.
Přivolaným hasičům bylo nejprve zabráněno zasahovat a směli chránit pouze okolní domy. Při poválečném procesu s Karlem Schwabem, jenž po okupaci převzal vedení brněnského policejního ředitelství, zazněla svědectví potvrzující jeho podíl na vypálení synagogy. Schwabe byl roku 1946 mimořádným lidovým soudem uznán vinným ze spoluviny na žhářství. Požár zničil interiér i velkou část konstrukce budovy, trosky však zůstávaly na místě ještě několik dalších let. Podle leteckých snímků a archivních dokumentů zůstávaly relikty stavby patrné pravděpodobně až do konce války. Roku 1942 přešlo vlastnictví parcely z rasově perzekvované židovské obce na Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu a následně na Zemské hlavní město Brno. Po válce bylo vlastnictví roku 1946 navráceno obnovené Židovské náboženské obci v Brně.
Poválečný vývoj parcely bývalé synagogy byl komplikovaný a dlouhodobě nevyřešený. Již v letech 1945–1946 se objevily návrhy na výstavbu železniční telefonní ústředny Československých státních drah, později o pozemek projevily zájem soukromé firmy i národní podnik Vlněna. Nakonec bylo roku 1950 rozhodnuto o provizorní úpravě místa na veřejnou zeleň a dětské hřiště. Součástí dohody bylo i umístění pamětní desky připomínající zničenou synagogu, tento záměr však nikdy nebyl plně realizován. V 50. a 60. letech vzniklo několik návrhů jednoduchého památníku, uvažovalo se o využití dochovaných základních kamenů stavby i o osazení žulové či mramorové desky, projekt však opakovaně ztroskotal na majetkoprávních a politických okolnostech. Roku 1962 přešel pozemek do socialistického vlastnictví města Brna a byl definitivně přeměněn na veřejný park. Přesto si místo zachovalo silný symbolický význam a otázka důstojného připomenutí synagogy se opakovaně vracela. Současný stav parcely v podstatě vychází z úprav provedených v 70. letech 20. století v souvislosti se stavbou kolektoru Křenová–Dornych a pozdější asanací okolních objektů.
V posledních letech se bývalá parcela synagogy znovu dostává do centra odborného i veřejného zájmu. Současným vlastníkem pozemku je společnost Brno Property Development. Roku 2026 uzavřely Jihomoravský kraj, společnost Brno Property Development, Židovská obec Brno a Ústav archeologické památkové péče Brno memorandum o trvalém připomenutí Velké synagogy. Vedle archeologického výzkumu lokality a novodobých digitálních rekonstrukcí tak pokračuje snaha vrátit jednu z nejvýznamnějších zaniklých staveb židovského Brna zpět do historické paměti města.
Michal Doležel
