V těsné blízkosti výškové správní budovy se nachází tzv. veletržní středisko postavené na základě požadavku tehdejšího ministerstva zahraničního obchodu, jehož cílem bylo zbudovat reprezentativní objekt sloužící představitelům ministerstva i zahraničním delegacím. Původně se počítalo také s ubytovacími kapacitami ve třetím nadzemním podlaží, pozdější plány ale ustoupily čistě administrativnímu charakteru stavby. Autory návrhu jsou bývalý hlavní architekt BVV Zdeněk Müller společně s Petrem Burianem a Věrou Borkovou, výsledný projekt zpracoval kolektiv Stavoprojektu Brno. Na řešení interiéru se Zdeněk Müller podílel s Josefem Macholánem.
Pro umístění budovy bylo vybráno místo bývalé restaurace na okraji jezírka za pavilony města Brna a země Moravy. Jezírko vzniklo těžbou štěrkopísku již pro stavbu meziválečného Paláce průmyslu a obchodu, dnešního pavilonu A, a v důsledku vysoké hladiny podzemní vody v celém areálu výstaviště, které se rozkládá v záplavové oblasti řeky Svratky. Na jihovýchodním okraji byla k zahajovací Výstavě soudobé kultury v Československu roku 1928 pro návštěvníky postavena restaurace s otevřenou terasou, jejímž autorem byl Vladimír Škára. Existovala nejspíše do roku 1957, kdy byla zbořena v souvislosti se stavbou přiléhající správní budovy. V roce 1954 byl na jednom z kratších břehů jezírka postaven dnes již také neexistující letní amfiteátr podle návrhu Františka Kalivody. Z roku 1979 existuje projekt zahradního architekta Květoslava Vlčka zahrnující sadovou úpravu i rozčlenění ploch v okolí jezírka, vzniklo také specifické molo na jeho hladině.
Zvolené lichoběžníkové útvary jezírka a mola velmi dobře komunikují s architektonickým tvaroslovím hmoty střediska, jehož výstavba proběhla záhy mezi lety 1983 a 1985. Realizována přitom byla pouze první etapa původní studie. Podnět ke stavbě se výjimečně zrodil vně brněnského výstaviště a zakázka ministerstva zahraničního obchodu tak mohla mít politické pozadí. Třípodlažní budova střediska je výrazně horizontálně členěna, s ustupujícími terasami obíhajícími celou severozápadní čelní fasádu. Stěžejním použitým materiálem a zároveň estetickým prvkem je pohledový beton s efektem lití do bednění. Volný parter odkrývá mohutné pilíře zvedající druhé podlaží nad hladinu jezírka, kde se odrážejí dlouhé řady oken. Kancelářské prostory jsou umístěny až v horních dvou patrech kvůli již dříve existujícímu spojovacímu koridoru mezi správní budovou a pavilonem D, který zůstal v budově zachován. Dále bylo nutné se vypořádat s problémem spodní vody v základech, rozdílnou výškou terénu jezírka vzhledem k ploše výstaviště a s okružní komunikací. Zadní strana budovy je více strohá a slouží jako vstup, přední část se se svými terasami volně ztrácí v poklidné oáze zeleně.
Dnes v budově sídlí ředitelství BVV a s touto změnou funkce prošel původní interiér v roce 1999 přestavbou a částečnou změnou dispozice podle návrhu Jaromíra Stříbrného. Celkově je však zachován původní stav budovy bez zásadnějších stavebních zásahů.
MK
