Pavilon E postavený na brněnském výstavišti v roce 1991 podle návrhu autorského týmu ve složení Luděk Štefek, Zdeněk Müller, Tomáš Valent a Luděk Bělohlávek uzavírá východní kompoziční osu areálu podél ulice Křížkovského. Jeho výrazná horizontální prosklená fasáda opatřená reflexní úpravou po svém dokončení zrcadlila okolní historické pavilony a tím citlivě reagovala na přítomnost architektonických dominant ve svém bezprostředním sousedství.
Konstrukční systém pavilonu tvoří masivní betonový skelet s rozestupy sloupů 9 m, respektive 18 m v centrální části pavilonu. Výstavní prostory jsou situovány ve třech podlažích s relativně nízkou světlou výškou, na protilehlých stranách pavilonu jednotlivé výškové úrovně propojují eskalátorové haly. Na východní straně pavilonu orientované do ulice Křížkovského je umístěná vstupní hala a v patrech nad ní konferenční sály a salonky. Prostor haly a společenské prostory nad ní spojuje atrium prosvětlené střešním světlíkem.
Už při výstavbě bylo plánováno budoucí propojení pavilonu E s pavilony B a C prostřednictvím nadzemních krytých chodeb napojených na eskalátorové haly pavilonu v úrovni prvního patra. Tento záměr byl postupně realizován během následující dekády a ve východní části výstaviště tak vznikl komplex veletržních hal tvořený pavilony A–B–C–D a E umístěnou z velké části na galeriích a v patrech pavilonů.
Architektonický koncept pavilonu byl poplatný době jeho vzniku a zamýšlenému využití. Původně se mělo jednat o objekt typu „trademart“ a měly zde být umístěny stálé vzorkové výstavy, čemuž také odpovídal zvolený konstrukční systém a dimenze pavilonu. Bezprostředně po dokončení pavilonu se však v souvislosti s celkovou transformací ekonomiky objevily nové požadavky na podobu výstavních pavilonů a záměr etablovat na brněnském výstavišti stálou vzorkovou výstavu se nepodařilo uskutečnit.
Výstavba nových moderních hal v západní části areálu způsobila, že atraktivita výstavních prostor v pavilonu E začala postupně klesat. Poptávka po konferenčních prostorách přitom zůstávala stabilní díky blízkosti ubytovacích kapacit v hotelech v sousedství výstaviště. Proto začal být po roce 2011 pavilon cíleně přestavován pro využití jako kongresová hala. První krok představovala vestavba konferenčního sálu do výstavní haly v prvním patře.
Během rekonstrukcí vnitřních prostor zmizela v průběhu času značná část interiérových prvků a detailů. Původně byla pro pavilon charakteristická modrá barevnost, odvozená od dobového vizuálního stylu společnosti reprezentovaného především logem BVV s bílými písmeny v modrých čtvercových polích. Tato barevnost spolu s čtvercovým formátem v pavilonu představovala opakující se jednotící prvek, který se objevoval na celé řadě stavebních prvků: na rámech oken, zavěšených podhledech z ocelových sít nebo zábradlích. Tyto původní detaily se v pavilonu vyskytují i dnes, avšak v pouhém fragmentu původního rozsahu.
LŠ