Replantační centrum Kliniky plastické chirurgie představuje výrazně kontrastní element v tradiční obytné zástavbě vilové čtvrti nedaleko Slovanského náměstí v Králově Poli. Expresivně zformovaný pavilon s masivní kupolí se totiž v druhé polovině 80. let napojil na budovu kliniky zaměřené na plastickou chirurgii, sídlící v prostorách bývalého Navrátilova sanatoria. Soukromý nemocniční a léčebný areál lékaře Jana Navrátila fungoval v meziválečném období uvnitř dvojice obytných domů, propojených v roce 1926 do jednoho objektu s plasticky pojednanou kubizující hmotou fasády a detaily inspirovanými národním slohem. Po znárodnění sanatoria po únorovém převratu v roce 1948 začala být stavba využívána jako oddělení plastické chirurgie, od 50. let detašované pracoviště fakultní nemocnice a později také výzkumné centrum spojené s brněnskou lékařskou fakultou.
Zdeněk Müller, absolvent zdejší fakulty architektury, žák Bedřicha Rozehnala, Antonína Kuriala a Bohuslava Fuchse, po desetiletí profesně spojený s brněnským výstavištěm (od roku 1974 hlavní architekt výstaviště), provedl v roce 1984 návrh nového replantačního centra umístěného na půdě rozlehlé zahrady dřívějšího sanatoria s ovocným sadem. Moderní lékařské působiště, které se mělo specializovat na mikrochirurgické zákroky (operace lymfodémů, rozštěpů rtů, amputací), rozvrhl do kruhového půdorysu zakončeného charakteristickou kupolí, inspirovanou tvorbou architekta Buckminstera Fullera, jenž se proslavil geodetickými kupolemi, například pro Světovou výstavu Expo 1967 v Montrealu. Dominantní výrazový prvek celého Müllerova objektu tvoří oblá kulovitá část pavilonu s oplechovanou ocelovou konstrukcí, jež byla až téměř do poloviny svého rozměru přikryta plechovou střešní krytinou. Těsně ji obkružuje souvislý pás oken s přečnívající stříškou a se subtilním kontrastním žlutým rámem, který se objevuje také v partiích okenních schodišť či dlouhého proskleného spojovacího krčku s hlavní budovou kliniky. Zbylá část polokoule kliniky už byla ponechána hladká, světle omítnutá, propojená se schodištěm pomocí tradičního vyzdívaného křídla s drobnými okny. Hlavní schodiště ve tvaru zaobleného válcového tubusu vyvedl architekt mimo ústřední prostory kupole, kde se nacházelo lékařské zázemí s velkým chirurgickým sálem, JIP a audiovizuálním přednáškovým centrem.
Replantační centrum v Berkově ulici je stále využíváno k původním účelům, navíc neponičené a nepřekryté dodatečnými úpravami exteriérů.
KE