„Rodinu Himmelreichovu a Zwickerovu si [vyděrač] zvolil proto, že na svých toulkách v Černých polích viděl jejich skvěle zařízenou vilu a dověděl se, že mají nesmírně peněz. V jedné drogerii na Náměstí svobody si koupil žiravinu a tou pak polil auto paní Himmelreichové na Kolišti. Potom začal psát dopisy.“
Vyděrač zatčen v telefonní budce. Americkým způsobům se v Brně nedaří, Lidové noviny XLIV, č. 131, 12. 3. 1936, s. 1–2, cit. s. 2.
Reprezentativní vila na Schodové ulici je dílem rakouských židovských architektů Karla Hofmanna a Felixe Augenfelda, který v letech 1912–1914 navštěvoval soukromou architektonickou školu Adolfa Loose. Prostřednictvím svého bývalého spolužáka Ernsta Freuda, jenž byl nejmladším synem slavného psychoanalytika, se dostal okolo roku 1930 k zakázce na návrh koženého kancelářského křesla, které pak Sigmund Freud využíval během své psychiatrické praxe. Matka Felixe Augenfelda pocházela z Brna a jeho strýc, architekt Alois Augenfeld, proslul svými historizujícími „zlepšovacími návrhy“ Loosova obchodního domu Goldmann & Salatsch ve Vídni. Karla Hofmanna pojila s Brnem osobnost Ernsta Wiesnera, který byl jeho spolužákem na vídeňské technice a mezi roky 1918 a 1919 měli pracovat na společných projektech. Hofmann a Augenfeld ve Vídni v letech 1922–1938 provozovali společnou architektonickou kancelář.
Stavebníci Paul Himmelreich a Marietta Zwickerová uzavřeli sňatek v roce 1923. Původně bydleli v Brně na dnešní třídě Kpt. Jaroše. Příprava projektu nového rodinného domu spadá do roku 1927. V únoru 1928 manželé zakoupili stavební parcelu na Schodové ulici – pozemky v této lokalitě byly jedny z nejdražších v Brně – a v prosinci byla novostavba zkolaudována. Továrník Paul Himmelreich patřil k zámožným židovským obyvatelům města – byl spolumajitelem brněnské přádelny Himmelreich & Zwicker, která se specializovala na zpracování ovčí vlny.
Formální charakteristika nově zbudované vily střízlivě reflektuje sociální postavení stavebníka. Jedná se jednopodlažní dům s hladkou (původně okrovou) fasádou oživenou pouze průběžnou římsou mezi přízemím a 1. patrem a profilovaným fabionem pod valbovou střechou. Okna i zapuštěný vstup jsou umístěny na osu hlavního průčelí. K zahradní fasádě je předsazená vyvýšená terasa, jejíž markýza na čtyřech pilířích tvoří balkon přístupný z obytných pokojů v patře. Loosův vliv bychom v řešení interiérů i exteriérů hledali marně. Felix Augenfeld se později vyjádřil, že ačkoliv s řadou jeho názorů nepřestal souhlasit, už „nebyl schopen zcela uvěřit Loosovým mramorovým podlahám a mahagonovým dřevem obloženým stěnám jídelen pro bankéře z doby před první světovou válkou.“ I přes snahu vyvarovat se okázalosti se ale obyvatelé vily nevyhnuli jistým potížím. Během procházky totiž dům zaujal 29ti letého čtenáře detektivek Jana Peiperta, který usoudil, že v ní musí bydlet velmi zámožná rodina. Vyděračská kauza spojená s plánovaným únosem dcerky Miriam i politím auta paní Himmelreichové kyselinou, k nimž se nechal Peipert četbou inspirovat, plnila na jaře 1936 stánky regionálního tisku. O továrníku Himmelreichovi tehdy referovali jako o majiteli „přepychové vily v ulici ,Na schodišti‘.“
JK