„Do [vysokých] škol pro stavitele a architekty smějí býti přijati jen ti žáci, již se podle nových předpisů vyučili živnosti zednické, tesařské nebo kamenické. Aby byli přijati do škol, žáci podrobí se zkoušce inteligence. […] Stavební odbor na státních průmyslových školách se zruší.“
Adolf Loos, Směrnice úřadu pro podporu umění. Separát z č. 62 „Der Friede“, vydaný Adolfem Loosem (s dodatečnou statí Arnolda Schönberga o hudbě) roku 1919 nákladem Richarda Lanyi ve Vídni, in: idem, Řeči do prázdna. Soubor statí o architektuře, bydlení, ústroji a jiných praktických věcech, které uspořádal dr. Bohumil Markalous, Praha 1929, s. 170–200, cit. s. 181.
Na německé státní průmyslové škole v Brně [K. K. deutsche Staatsgewerbeschule Brünn] strávil Adolf Loos poslední ročník studia, který zde v roce 1889 zakončil složením maturitní zkoušky. Škola v této době sídlila na Eliščině třídě 12 (dnes Husova ulice). Vyučovalo se zde mezi lety 1874–1890, poté se průmyslovka přesunula do novostavby na dnešním náměstí 28. října. Po rozpačitém pobytu na gymnáziích v Brně, Jihlavě a Melku byl Loos nakonec nasměrován ke studiu stavebního oboru – mezi lety 1885–1888 navštěvoval Královskou státní průmyslovou školu v Liberci, odkud se přesunul zpět do Brna.
Brněnská průmyslovka byla ve své době zárukou kvalitního vzdělání. Svědčí o tom jak skladba profesorského sboru, tak řada absolventů, kteří se později zapsali do dějin architektury. Na škole vyučoval například architekt Alois Prastorfer (1846–1910), známý jako autor brněnského Ústředního hřbitova nebo domu s ateliérem sochaře Johanna Tomoly na dnešní Hybešově ulici; Loosovým třídním učitelem byl Germano Wanderley (1845–1904), architekt brazilského původu, jenž realizoval celou řadu nájemních domů, mezi nimi i průčelí tzv. domu U Čtyř mamlasů, nebo budovu fary u sv. Jakuba v Brně. K Loosovým slavným spolužákům patřili moravští rodáci Leopold Bauer, Hubert Gessner a bývalý neúspěšný spolužák z Jihlavy Josef Hoffmann. Ten ve svých pamětech uvedl: „Po jistých bojích mi bylo (protože se toho ode mne beztak již moc neočekávalo) dovoleno odejít do Brna a vyučit se tam stavitelství na vyhlášené Státní průmyslové škole. […] Ve škole mi to šlo bohudík dobře, a tak se mi opět vracelo ztracené sebevědomí.“
Loosovo studium na průmyslovce v Liberci dokumentuje pozoruhodná řada technických kreseb a studií (architektem později zavrhovaného) ornamentu, které jsou dnes uloženy ve vídeňské Albertině. V Brně se musíme spokojit s pololetními vysvědčeními a maturitním hodnocením (čtyři dostatečné a dvě uspokojivé, celkové hodnocení dostatečné), která svědčí o přetrvávajícím osobním boji se vzdělávacím systémem. V nastoleném trendu pak Adolf Loos pokračoval i během pobytu na vysoké škole. Studium architektury na Královské saské polytechnice v Drážďanech přerušené dobrovolnou vojenskou službou (1889–1890 a 1893) nakonec nedokončil.
JK