Novorenesanční budova hotelu Grand byla vystavěna v letech 1868–1870, původně jako třípatrový nájemní dům. Ten byl v roce 1874 přestavěn na hotel s kapacitou 124 pokojů – výhodně situovaný u hlavního nádraží. Čtyřkřídlá budova má dva vnitřní dvory oddělené pátým křídlem. V roce 1895 se vlastníkem hotelu stala Komanditní společnost Siegl & Company se sídlem v Brně. Ručícími společníky byli brněnští továrníci Anton I. Siegl a Arnold Grünfeld, dalšími společníky továrník Friedrich Wannieck a Arthur Crespin, civilní inženýr v Paříži. Ten vlastnil hotel již od roku 1877, společně s inženýrem a úspěšným malířem Franzem von Felbingerem, zetěm původního majitele Josefa Wernera, a právě tito společníci mu dali jméno Grand. Zmíněná komanditní společnost nechala v roce 1901 realizovat přístavbu k původní budově v šíři jejího zadního, tj. severního, křídla v dané výši tří pater. Návrh vypracovali architekti Ernst Lindner a Theodor Schreier, kteří měli nejpozději od roku 1897 až do roku 1906 společný ateliér ve Vídni. Oba byli žáky architekta Karla Königa na tamní Technické vysoké škole (Technische Hochschule). Pro Brno navrhli již v roce 1898 neorenesanční budovu Vzájemné moravskoslezské pojišťovny na náměstí Svobody (tehdy Velkém); v hojně obeslané soutěži sice tehdy neuspěli, ale možná právě skrze ni zde o sobě dali vědět. V přízemí přistavěné budovy je velký sál (sloužil pro Francouzskou restauraci), v patrech trojtrakt s hotelovými pokoji na obou stranách. Po rekonstrukci v letech 1986–1988 je v každém patře budovy osm pokojů, tj. celkem 24, přičemž celková kapacita hotelu je 115 pokojů. Zatímco na severní straně (z Novobranské ulice) se fasáda přístavby přizpůsobuje neorenesančnímu členění hlavní budovy, z hlavní pohledové strany, tj. z jihu, je členěna v duchu organické secese. Pětiosé průčelí ovládá čtyřosý rizalit flankovaný kónicky formovanými úseky stěn a zvýrazněný vysokou valbovou střechou. Stylizovaná organická dekorace provedená ve štuku polychromovaném pastelovými barvami jakoby prorůstá průčelím a rámuje i autorsky dosud neurčenou malbu Paridova soudu ve štítu krytém skleněnou markýzou. Ač Lindner a Schreier nebyli vyhraněnými secesionisty, tímto dílem vytvořili snad nejdůslednější realizaci organické secese v Brně, realizaci vitalistického zaměření typického pro ranou fázi slohu, na níž měli výrazný podíl autoři štukové a malířské výzdoby. Jejich dílo dlouho nebylo určeno, uvažovalo se o autorství Huberta Gessnera či dokonce Josefa Marii Olbricha. Otázku objasnil až nález článku z místních novin Tagesbote. Dobová fotodokumentace, jež se zachovala v hotelu, dokládá, že prosklené kovové konstrukce se u této budovy uplatnily ve větší míře, než bylo dosud známo; tím byl ještě umocněn její radikálně secesní charakter. Přístavba je zasunuta hluboko za uliční čáru, neboť předprostor sloužil jako kočárovna (na jejím místě nyní stojí zahradní restaurace Le Grand). Aby byl umožněn pohodlný průchod z ulice do sálu v přízemí přístavby, byla postavena krytá chodba, jež na východní straně přiléhala k hotelu. Krytá chodba měla kovovou konstrukci – s bohatým uplatněním tepaných ornamentálních prvků – a její strop i boční stěna byly prosklené, stejně jako markýza začleněná do zděného uličního portálu. Výplň stěny měla podobu vitráže s vegetabilní ornamentací, jež zdobila i okraje skleněného stropu. Starší fotodokumentace dokládá též míru zjednodušení secesní fasády, na níž mimo jiné chybí nápis GRAND HOTEL vyplňující parapet oken třetího patra pod malbou Paridova soudu.
Aleš Filip