Koncový dvojdům Pellicova 51–53 zakončuje skupinu čtyř nájemních domů stavitele Františka Valenty vystavěnou v roce 1912 a je zajímavý zejména svou sochařskou výzdobou.
Nájemní dvojdům sestává ze dvou totožně řešených, zrcadlově obrácených jednotek. Obě části mají čtyřosá průčelí členěná výrazně předsunutými asymetrickými rizality, v nichž jsou v předstupujících žudrovitých portálech krytých hrotitými stříškami osazeny půlkruhově zaklenuté vstupy. K nim se přimykají další, o něco nižší rizality otevřené v suterénu segmentovou lodžií. Hladké fasády jsou rytmizovány různě velkými pravoúhlými okny rámovanými profilovanými nebo plochými šambránami. V mírně konvexní centrální partii obě poloviny dvojdomu spojuje rozměrný figurální reliéf představující mužskou a ženskou postavu v aktu. Žena v intimním gestu jemně pokládá pokrčenou pravici na mužovo levé předloktí. Druhou paži mají obě postavy založenou za zády a rukama svírají špalety oken za nimi. Výjev rámují pásy geometrického ornamentu s oválnými organickými motivy, vpravo a vlevo kompozici doplňují figury stojících putti. Námět reliéfu konvenuje s hmotovým rozložením architektury – něžný dotyk obou postav symbolizuje spojení muže a ženy a zároveň také obou polovin dvojdomu. Na reliéf tematicky navazuje ornamentální dekor v podobě mandorly obklopené spirálovitými úponky v obdélných polích v ose nad vstupy či motiv geometrizovaných váz se stylizovanými spirálovitými květy. Obdobné motivy různě utvářeného spirálovitého dekoru v kombinaci s organickými tvary byly pro období kolem roku 1910 příznačné a lze je interpretovat jako symboly slunce, života a růstu. Sochařská výzdoba dvojdomu tak nemá pouze dekorativní funkci, ale rovněž symbolicky vyjadřuje „oslavu života“. Dům č. 53 zakoupila roku 1915 od manželů Valentových Marie Procházková, v následujících letech zde pak žili bratři Franz a Engelbert Procházkovi s rodinami. Dům slouží jako nájemní a je velmi autenticky dochován.
Pavla Cenková