Biskupský seminář neboli alumnát sloužící pro vzdělání a duchovní formaci budoucích kněží založil v Brně v roce 1807 třetí sídelní biskup Vincenc Josef kníže Schrattenbach a získal pro něj budovu zrušeného dominikánského kláštera u kostela sv. Michala. Ta však nevyhovovala, zejména z kapacitních důvodů. Proto byla v letech 1901–1903 z iniciativy regenta alumnátu profesora Josefa Pospíšila a pod záštitou osmého brněnského biskupa Františka Saleského Bauera postavena nová budova na pozemku získaném směnou a za úplatu od města Brna. Stavbu, jež byla proponována od roku 1889, podpořily nejen město a zemská správa, ale i centrální úřady ve Vídni, když ministerstvo kultu a vyučování poskytlo finanční dotaci a ministerstvo vnitra, konkrétně jeho odbor pozemního stavitelství pod vedením architekta Emila von Förstera, dodalo plány budovy. Pro otázku jejich autorství je směrodatný článek v časopise Allgemeine Bauzeitung z roku 1905. V něm Förster uvádí, že po stanovení stavebního programu vypracovala technická kancelář moravského místodržitelství plánovou skicu. Když ji dostali k posouzení úředníci jeho odboru, přepracovali ji „v jednoduchých barokních formách“. Do podoby projektu ji – pod Försterovým vedením – přivedl inženýr Rudolf Bauer. Když byl pro realizaci stavby stanoven finanční limit 600 tisíc korun, projekt musel být redukován, načež byl akceptován ministerstvem kultu a vyučování. Bauer nemohl dohlédnout na realizaci stavby, protože zemřel krátce předtím, než byla 15. srpna 1901 zahájena. Vedení stavby se ujal inženýr Josef Matzenauer z technického oddělení moravského místodržitelství – jelikož sám neprojektoval, všechny detailní plány mu dodal Försterův odbor. Brněnský stavitel Antonín Tebich jako vítěz ofertního řízení stavbu realizoval, ale nepodílel se na jejím návrhu, jak se dříve uvádělo. Projekt alumnátu byl prezentován na Světové výstavě v Paříži roku 1900, ovšem v náročnější podobě, ještě před redukcí kvůli finančnímu omezení. Budova sloužila pro výuku a ubytování 100 alumnů, což byl limit (numerus fixus) stanovený roku 1908.
Čtyřkřídlá dvoupatrová budova s mansardovými střechami je situována na okraji pozemku někdejšího městského hřbitova, z něhož byly v zahradě alumnátu ponechány některé náhrobní kameny jako pomůcky pro rozjímání (nedochovány). K budově patří rozsáhlý park ohrazený zdí, uprostřed s kašnou (a druhotně podzemními garážemi), areál tvoří celý domovní blok vymezený ulicemi Antonínskou, Botanickou, Smetanovou a – s odstupem – Kounicovou. Neobarokní formy prosazované Emilem von Försterem odkazují na éru rozmachu rakouské katolické monarchie v 18. století. Bloková stavba se střízlivým dekorem v tradici klasicizujícího tereziánského baroka je akcentována jednak středovou partií hlavního průčelí se dvěma rizality, mezi nimiž je portál s balkonem a kartuš se znakem biskupa Bauera, a jednak plasticky formovaným bočním portálem s konvexním nadpražím, jehož vzory lze hledat v římském radikálním baroku, respektive u jím inspirovaných rakouských architektů. Ze zahradního křídla, jehož druhé patro bylo vestavěno v letech 1935–1936, vystupuje ve výši obou pater středový rizalit kaple sv. Cyrila a Metoděje (jejich vyobrazení bylo ve vitráži nad oltářem). V letech 1911–1913 byl postaven nový oltář, realizována výmalba podle návrhu Karla Ludvíka Klusáčka a přidány jeho čtyři obrazy v neobarokních rámech. Po proměně na aulu připomínají původní určení kaple pouze hudební kůr a štuková výzdoba.
Za obou světových válek byl alumnát zabrán pro vojenskou nemocnici, a též pro kasárna. V letech 1919–1932 v jeho části působila Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Roku 1950 byl alumnát komunistickým režimem zrušen. Budovu převzalo Vysoké učení technické v Brně a od renovace v letech 1998–1999, při níž bylo zastřešeno nádvoří s vestavbou dvou tubusů pro toalety, v ní sídlí Centrum VUT (rektorát).
Aleš Filip