V roce 1835 filantrop Jan Rafael Beitl založil Ústav pro slepé jako třetí vzdělávací zařízení podobného typu v českých zemích. Ústav sídlil původně v Zábrdovicích, roku 1846 byla z pozůstalosti podnikatele Františka Essa financována nová školní budova na dnešním Žerotínově náměstí, kam byl přestěhován původní soukromý ústav Rafaela Beitla a ten se stal jeho ředitelem. Ačkoli byla budova na Žerotínově náměstí (v místech dnešního tzv. Bílého domu) hned dvakrát rozšiřována v roce 1879 a 1891, v roce 1907 zemský výbor rozhodl o výstavbě nové budovy na vrcholu kopce v Černých Polích. Ideou bylo zřídit největší ústav pro nevidomé v Evropě, jenž by disponoval moderním vybavením – ústředním vytápěním, výtahy apod.
Na dispozičním řešení začalo pracovat technické oddělení Moravského zemského stavebního úřadu pod vedením Josefa Karáska. Na jeho základě byla budova v roce 1909 zadána stavitelům Robertu Krugovi a Leopoldu Kunischovi. V roce 1912 pak proběhla architektonická soutěž na fasádu hlavního průčelí, v níž zvítězil Theodor Macharáček, který získal první i druhou cenu. Třetí cenu získali architekti Jan Flora a Emil Králík a také jejich návrhy byl do konečného provedení průčelí integrovány. Definitivní prováděcí projekt ‒ jako syntézu vítězných soutěžních návrhů ‒ pak zpracovali opět zaměstnanci Moravského zemského stavebního úřadu, kteří původně navržený jednopatrový objekt zvýšili o dvě podlaží s podkrovím a zvýšeným přízemím. Monumentální budova pak byla postavena v letech 1913‒1915. Čtyřpodlažní velkoryse koncipovaná budova se stala výraznou urbanistickou dominantou kopce v Černých Polích. Neoklasicky pojaté fasády s bosáží v přízemí člení čtyři iónské pilastry na rozích stavby a výrazná střešní římsa. Průčelí dominuje monumentální portikus s devíti iónskými sloupy představenými ve výšce třech podlaží. Před něj je situován hlavní vchod, nad nímž je umístěn letopočet 1912–1915. Střecha nad portikem byla původně zdobena říšskou orlicí a císařskou korunou. Za první světové války sloužila škola především jako vojenský lazaret. V roce 1918 se sem nastěhoval ústav pro nevidomé, ale záhy v roce 1919 bylo levé křídlo objektu pronajato na dvacet let Vysoké škole zemědělské v Brně. V letech 1922–1923 byly rozšířeny prostory vysoké školy o dvě nová křídla Lesnické fakulty podle velmi konzervativního projektu zemského stavebního úřadu pod vedením Jana Utíkala (viz BAM C321), jenž svým pojetím navazoval na starší budovu. Po okupaci Československa byl v roce 1941 slepecký ústav i vysoká škola vystěhovány a objekt využívaly nacistické stranické a policejní složky. Po válce v roce 1945 byl ve správě československé branné moci a od září roku 1945 využíván výhradně pro potřeby Vysoké školy zemědělské (dnes rektorátu a ústavů Mendlovy univerzity v Brně).
Lucie Valdhansová