Současná podoba vily na Cupákově ulici (původně Vrchlického nábřeží) s hodnotným secesním průčelím inspirovaným v lidové architektuře a nevyjasněným autorstvím vychází z adaptace starší vilové stavby. Na mapě Řečkovic z roku 1886 se již nachází dům, jehož majitelem se počátkem 20. století (patrně kolem roku 1906) stal stavitel Antonín Cupák (1877–1940), který zde bydlel se svou manželkou Helenou a dvěma dětmi. Je velmi pravděpodobné, že právě stavitel sám byl autorem secesní přestavby vily. Přestože o jeho práci mnoho nevíme, v letech 1911–1912 je doložena Cupákova spolupráce s architektem Emilem Strakou na realizaci nedaleké honosnější vily Vlasty Müllerové (Cupákova 17). Vzhledem k této vazbě vyvstává hypotéza Strakova autorství Cupákovy vily. Do souvislosti se stylovou podobou stavby jsou dále kladeny rodinný dům neznámého autora v Králově Poli (v Riegrově ulici 4), primárně pro obdobné tvarování štítu s dřevěným trámovím a krakorci, a nájemní dům Benedikta Škardy (Dvořákova 10) od architekta Dušana Jurkoviče, pro drobnou analogii v užití „čtverečkových oken“. Dušan Jurkovič, jehož stavby Cupákova vila stylově připomíná, se podílel i na realizaci již zmiňované vily Vlasty Müllerové, pro kterou patrně navrhoval stavební dekorativní prvky. Autorství přestavby vlastní Cupákovy vily v Řečkovicích tak zůstává nejasné, zmíněné vazby mezi stavitelem Antonínem Cupákem a architekty Emilem Strakou a Dušanem Jurkovičem jistě nebudou v tomto ohledu úplně náhodné. Přízemní vila na čtvercovém půdorysu, z něhož do zahrady vystupuje obdélná přízemní veranda, má výraznou fasádu, na níž je kontrastně užita kombinace režného zdiva, hladké omítky a drsného štuku. Zatímco štukem je provedena bosáž na nárožích vily a jejího ústředního rizalitu, hladkou omítkou jsou utvářeny jednoduché okenní šambrány pravoúhlého tvaru a rustikové pásy, které horizontálně člení plochy režného zdiva. Uličnímu symetrickému průčelí vily dominuje ústřední rizalit završený štítem, do něhož je v patře zasazen vysutý balkon, osazený kovovým ornamentálně střídmě zdobeným zábradlím. Štít zastřešený před líc zdiva vystupující plechovou střechou, kterou nese jemnou vegetabilní dřevořezbou zdobené předstupující trámoví dosedající po stranách balkonu vždy na trojici krakorců, je zdoben výraznou půlkruhovou suprafenestrou dekorovanou trojicí klenáků a ve vnitřním poli také motivem tzv. vycházejícího slunce. Suprafenestry zdobí také původní okna přízemí. Původní vnitřní dispoziční členění stavby není přesně známo, po roce 1928, kdy vilu začal obývat také majitelův syn Antonín Cupák mladší (1903–1945) se svou ženou Ludmilou, však pravděpodobně došlo k jejímu rozdělení do dvou bytů v přízemí a v podkroví. Toto rozložení ovšem dokládá až stavební dokumentace z let 1964–1965, jež vznikla za účelem zřízení vodovodních a kanalizačních rozvodů v domě. Vila během druhé světové války sehrála úlohu v tragické události. V létě 1942 zde v zahradní kůlně Antonín Cupák mladší spolu s Karlem Gromešem ukrývali za plného utajení i před vlastní rodinou parašutisty skupiny Silver B Jana Zemka a Vladimíra Škacha. Byli však prozrazeni a za pomoc odboji byl Cupák v prosinci roku 1942 spolu s manželkou a starší dcerou i řadou dalších osob napomáhajících parašutistům v útěku zatčen gestapem. Antonín Cupák a Karel Gromeš byli za přechovávání a pomoc členům skupiny Silver B roku 1945 bez soudu popraveni v bavorském nacistickém koncentračním táboře Flossenbürg. Ludmila Cupáková s dcerami naštěstí trestu smrti unikly a do domu se vrátily. Od roku 1946 nese ulice na počest Antonína Cupáka jeho jméno a na průčelí rodinného domu byla roku 2020 slavnostně odhalena pamětní deska připomínající vedle něj také Karla Gromeše a jejich účast v odboji. V současné době jsou ve vile zřízeny administrativní prostory. Historické průčelí domu je dodnes dobře dochováno ve své původní podobě a v rámci lokality představuje hodnotnou ukázku secesní stavby vycházející svým pojetím z lidové architektury.
Šárka Bahounková