Nájemní domy Františka Hory, Karla Andreska a Josefa Müllera

B157

V roce 1904 odkoupili lékař František Hora a stavitel Josef Müller s Karlem Andreskem tři menší přízemní domky na tehdejší Franz-Josef-Strasse, na jejich místě měly být vybudovány dva nové čtyřpatrové nájemní domy podle návrhu Josefa Müllera. Brněnská městská rada udělila Františku Horovi povolení k vybudování nájemního domu č. 12 v lednu 1904 a v říjnu téhož roku byla stavba dokončena. Sousední dům č. 14, 16 stavebníků Josefa Müllera a Karla Andreska byl realizován až v roce 1905. Obě reprezentační novostavby velkých nájemních domů z obou stran nadále obklopovaly starobylé nízké domky č. 8, 10 a 18. V urbanismu ulice Milady Horákové tak vznikl nevšední kontrast, který v malém měřítku ilustroval období překotných změn 1. čtvrtiny 20. století, kdy se proměňovala tvář celého širšího městského centra. Autenticky dochované geometrizující secesní fasády jsou ukázkou pronikání vídeňské geometrické secese do lokálního brněnském prostředí. Obě stavby jsou interpretací Gessnerovy Okresní nemocenské pokladny, v níž stavitel Müller obměnil a přetvořil výchozí formu do architektonicky pozoruhodného celku. Pravoúhlý rastr přísně symetrické architektury zjemňují pestrobarevné florální prvky a světlá barva různě strukturovaných omítek kontrastuje s pestře zbarvenými keramickými obklady. Na protikladu střízlivé modernistické geometričnosti a jásavé barevnosti bohatého dekoru stojí originalita této mimořádné architektury. Průčelí Horova nájemního domu představuje téměř citaci Gessnerovy Okresní nemocenské pokladny, na rozdíl od její výrazné vertikality je však Horův dům o jedno patro nižší a o něco rozložitější a také jsou zde větší měrou zdůrazněny horizontální linie. Šestiosé průčelí je ‒ stejně jako u Gessnerovy stavby ‒ vymezeno dvěma polygonálními arkýři v krajních osách, které jsou ukončeny balkony s náročně kovotepecky zpracovanými zábradlími zdobenými motivy geometrické secese z dílny Vincence Urbanovského. Průčelí završuje předsazená korunní římsa spočívající na krakorcích, v podhledu dekorovaná barevným florálním ornamentem. Základ střídmého dekoru ve stylu geometrické secese tvoří pole se strukturovanou omítkou evokující pásovou bosáž a keramické obklady terakotově hnědé a zelené barvy. Část obkladaček rozmístěných samostatně na ploše fasády nese geometrizovaný ornament v podobě stylizovaného květu růže. V interiéru domu zůstala dochována řada autentických prvků jako štuky, pestrobarevné ornamentální keramické dlažby či secesní kované zábradlí na schodišti. Za vstupem se nachází vestibul ústící k dvouramennému schodišti orientovanému do dvora. V každém patře domu se nacházejí dva shodně řešené byty. Atypicky řešené bylo pouze 1. první patro s bytem a ordinací stavebníka Františka Hory. Dva spojené pětipokojové byty v patře nad nimi v té době obýval šlechtic Adam hrabě Romer, který přišel do Brna z Nového Jičína v roce 1904, aby převzal úřad zemského místodržitelského rady. Dům se v majetku rodiny stavebníka nachází dosud. Jeho majitelé museli přestát období socialismu, kdy byl dům převeden pod správu Okresního podniku bytového hospodářství (OPBH). Od roku 1945 v domě dlouhá léta žil a tvořil významný architekt a výtvarník Ludvík Kolek. Počátkem 90. let se dům díky dlouholeté absenci údržby nacházel v kritickém stavu. Dědicům původního stavebníka se však přesto podařilo jej rekonstruovat, kompletní památkově citlivá obnova exteriéru i interiéru proběhla v roce 2008. Sousední dům Josefa Müllera a Karla Andreska má analogickou kompozici i detaily jako dům Františka Hory, geometrický charakter opět dotvářejí pásy strukturované omítky a keramické obkladačky. Stavba je však o jedno patro vyšší a polygonální arkýře jsou umístěny blíže k hlavní ose. Mezi arkýři je v centrální ose situováno schodiště osvětlené rozměrnými asymetricky osazenými okny. Pás schodištních oken završuje oblouková otevřená lodžie vsazená do lichoběžníkového štítu, který tvarově koresponduje se střešní nadstavbou Gessnerovy Okresní nemocenské pokladny. Stejně jako u Horova domu zde vstup akcentuje celoplošný keramický obklad s výrazným motivem velkých geometrizovaných květů, jejichž stonky jsou tvarovány do typicky secesní kouřové křivky. Dům má autenticky dochovaný obchodní parter. Spolumajitel domu č. 14, 16 Karel Andresek krátce po jeho dostavbě zemřel, v roce 1906 nemovitost spoluvlastnili Josef Müller s Annou Andreskovou, od roku 1911 byl jediným majitelem již pouze Josef Müller. Nájemní dům v ulici Milady Horákové od něj v roce 1918 odkoupili manželé Siegmund a Leontine Cohnovi, v roce 1922 se novým majitelem domu stal Josef Feldmann, který jej vlastnil ještě v polovině 30. let 20. století. Také tato stavba po roce 2000 prošla rekonstrukcí.

Pavla Cenková

Název
Nájemní domy Františka Hory, Karla Andreska a Josefa Müllera

Datace
1904 – 1905

Architekt
Josef Müller

Kód
B157

Typ
Nájemní dům

Adresa
Milady Horákové 323, 324, 324 /12, 14, 16, (Zábrdovice), Brno, Střed

GPS
49.2001811N, 16.6119014E 49.2002939N, 16.6120644E 49.2003347N, 16.6122142E

Literatura
Pavel Zatloukal, Brněnská architektura 1815–1915. Průvodce, Brno 2006

Prameny
https://www.pamatkovykatalog.cz/najemni-dum-karla-andreska-frantiska-hory-a-josefa-mullera-20054510