Obchodník židovského původu Jindřich Plaček založil roku 1896 v Brně závod s dámskou konfekcí. Na přelomu 19. a 20. století pak postupně otevřel v centru města několik obchodů. V únoru 1914 manželé Jindřich a Gabriela Plačkovi odkoupili od dědiců po Antonu Dlaskovi dům v ulici Masarykově č. 28, aby na jeho místě vybudovali moderní obchodní a nájemní dům. Plány novostavby zhotovil v červenci roku 1914 brněnský stavitel Josef Müller a novostavba dokončená v roce 1915 se stala posledním asanačním zásahem do Masarykovy třídy.
Obchodní a nájemní dům firmy Plaček byl zbudován ve stylu moderny s kubizujícími prvky a hlavní část uličního průčelí si i přes pozdější zásahy z velké části uchovala původní tvarosloví. Průčelí člení zhuštěné vertikální pásy pěti třípodlažních polygonálních arkýřů, nad nimiž navazuje horizontální pás úzkých obdélných oken členěných pouze rastrem subtilních pilířků. Mansardová střecha je prolomena pěticí vikýřů tvaru volského oka. Dekor maximálně odlehčeného průčelí je redukován na ústupkové parapetní výplně v arkýřích, kanelury meziokenních pilířků horní okenní řady a jemné linie perlovce v profilaci korunní římsy. Progresivní modernistická stavba patrně vycházela z řešení soudobých velkoměstských obchodních domů ve Vídni a rovněž z návrhů některých žáků vídeňského architekta Otto Wagnera, publikovaných v tehdejších architektonických časopisech. Blízkou analogii představuje např. návrh obytného domu v Mödlingu Wagnerova žáka Emila Hoppeho uveřejněného v časopise Der Architekt v roce 1907 či prvotní nerealizovaný návrh obchodního domu na vídeňské Dorotheergasse 7 téhož autora z roku 1911. Josef Müller v architektonickém tvarosloví Plačkova obchodního domu tradiční motiv průčelí členěného průběžnými arkýři „převedl do polohy radikální moderny a zároveň k maximálnímu účinku“ (Pavel Zatloukal).
Po vzniku první československé republiky začali ve firmě Plaček aktivně působit Jindřichovi synové Karel a Robert, spolu s jeho zetěm Juliem Gruberem. Podnik se úspěšně rozrůstal a firma ve 20. letech 20. století mimo výroby dámské konfekce obchodovala také s bytovým textilem a doplňky, později i s perskými koberci a kožešnickým zbožím. V roce 1931 byl upraven parter Plačkova obchodního domu, nové výkladní skříně byly zhotoveny dle projektu architekta Zoltána Egriho. Počátkem 30. let byly k objektu připojeny rovněž oba vedlejší domy Masarykova č. 26 a 30. Historizující fasáda domu č. 26 z let 1899‒1900 se dvěma trojbokými arkýři, který před tím patřil Isidoru a Josefě Weinerovým, byla modernisticky upravena tak, aby korespondovala s fasádou obchodního domu Plaček. Největšího ekonomického rozvoje podnik dosáhl ve 30. letech 20. století a v roce 1936 slavnostně oslavil čtyřicet let své existence. Článek z této doby uvádí: „[…] Pokud jde o dámskou módu, jest dnes firma Plaček a spol. na vedoucím místě doma i za hranicemi a její úspěch dokazuje i to, že zastínila vídeňské konfekční závody.“ (Nezávislá politika, 11. 4. 1936). Před hrozícím příchodem nacistů utekli členové rodiny Plaček a Gruber do zahraničí. V září roku 1939 byla firma arizována a do obchodního domu v ulici Masarykově bylo dosazeno nové vedení. V roce 1941 pak byla firma rozdělena do firem Textor a Kaufhaus der Brünner, jejichž majitelem se stal německý obchodník ze Saarbrückenu Hans Schröder. Po roce 1945 byla nad majetkem zavedena národní správa a po roce 1948 byla firma znárodněna. Z prodejních prostor byl vytvořen obchodní dům Petrov a výroba konfekce byla začleněna do oděvního průmyslu n. p. Prostějov. Budova obchodního domu prošla ve 2. polovině 20. století řadou znehodnocujících zásahů. Byl zrušen původní zaoblený prosklený vstup, otevřený vnitřní prostor parteru byl rozdělen na menší jednotky, bylo zjednodušeno původní zasklení arkýřů apod. V letech 2000‒2001 byla provedena rehabilitace průčelí podle projektu architektů Tomáše Rusína, Ivana Wahly a Simony Frišové, s cílem obnovit původní vzhled.
Pavla Cenková
