Jedna z nejpůsobivějších husovických secesních fasád se vyznačuje dokonale proporčně vyvážnou soustavou celku s množstvím pozoruhodných detailů a také zvláštní dynamikou výrazu, dosaženou napětím mezi přímkami a křivkami, geometrickým a florálním dekorem i promyšleným opakováním jednotlivých motivů.
Pětiosé průčelí jednopatrového nájemního domu je složeno z krajních os zdůrazněných lizénovými rámy a z převýšené trojosé střední části, završené výrazně vyloženou atikovou římsou. Obě krajní osy dynamicky tvarované do hry konvexních a konkávních tvarů ukončují konvexně projmuté atiky podoby draperiových závěsů, které vynáší nástavce nesoucí na čelní straně reliéfní heraldické znaky obklopené věnci a stuhami. Výrazná tvarová modelace postranních os je doplněna abstraktním geometrickým dekorem soustředěným převážně do ploch nad a pod okny, dominantním motivem je kosočtverec ve vpadlém obdélném poli. V centrální části průčelí mezi okny prvního patra geometrickou stylizaci naopak střídá detailně propracovaný vegetabilní motiv – dvojice reliéfních granátovníků s plody. Ty jsou vizuálně nejvýraznějším, až „emblematickým“ prvkem celé fasády, evokujícím domovní znamení. Pod atikovou římsou se nachází dvojice kruhových medailonů s datací „Anno 1908“. Křivky nadokenních říms oken prvního patra korespondují s tvarem draperiového oblouku završujícího krajní osy. Kosočtverečný motiv podokenních výplní se zase objevuje také na křídlech původních vstupních dveří, opatřených též vysokým „čtverečkovým“ nadsvětlíkem, typickým pro toto období. Pozoruhodný je rovněž vstupní portál, konstruovaný pomocí stlačeného kruhu a segmentové archivolty se stříškou. Tento motiv je analogicky zopakován také u orámování segmentově završeného okna v protější krajní ose. Tvar stlačeného kruhu opisujícího vchod je redukovanou podobu typicky secesního wagneriánského motivu, jaký se objevuje například ve tvaru lodžií nejslavnějšího brněnského secesního paláce Tivoli. V době vzniku byly do nevelkého prostoru domu natěsnány dva jednopokojové a dva dvoupokojové byty, bez koupelen, s WC umístěnými u schodiště. V podkroví se pak ještě nacházela svobodárna, přístupná krátkou pavlačí. Jednalo se tedy o menší nájemní dům postavený ke zmírnění nedostatku bytů, nikoli o rezidenci movitého majitele. Přesto je architektura domu mimořádně zdařilá. Lze to patrně zdůvodnit tím, že ulice Vranovská i Nováčkova – rovnoběžné třídy ústící do náměstí Republiky byly chápány jako městské ulice „nové doby“, jejichž zástavba měla vyjadřovat velkoměstskou orientaci zdejší architektury v souvislosti se jmenováním Husovic městem v roce 1912.
Pavla Cenková