Na počátku 30. let se kariéra Josefa Poláška slibně rozvíjela a architekt si mohl dovolit postavit vlastní vilu v Barvičově ulici. V roce 1933 zde vznikla čtyřpodlažní řadová stavba se dvěma obytnými jednotkami a Poláškovým architektonickým ateliérem.
Také tento dům prozrazuje Poláškovu snahu o minimalistický estetický účinek v architektuře. Uliční fasáda je členěna horizontálními pásy oken a důraz na horizontálnost podtrhuje i balkon v celé šíři prvního patra. Z hmoty stavby ve druhém patře vystupuje pouze kubus arkýře, ustupující třetí patro je částečně využito jako terasa. Zadní fasádě naopak dominuje vertikála rizalitu s pásovými okny a většími plochami skleněných tvárnic, za nimiž se ukrývá schodiště. Z dobových fotografií známe i původní velmi moderní a praktické vybavení interiéru domu, které vzniklo podle společného návrhu Poláška a bytového designéra Jindřicha Halabaly.
Po předčasné smrti Josefa Poláška v roce 1946 zdědila dům jeho manželka a dva synové, kteří roku 1969 emigrovali do Jihoafrické republiky. Dům byl částečně konfiskován, zcela zabaven rodině byl pak v roce 1980, kdy za svými syny odešla i Poláškova vdova Anka. Poláškovi dědicové požádali roku 1992 o restituci vily, ta jim však byla vrácena až po dlouhých soudních přích na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu v roce 2005. Dům, jenž od své konfiskace velmi chátral, byl nedávno citlivě zrekonstruován a dnes je sídlem ukrajinského konzulátu.
LV
