Vlastní vila Václava Dvořáka

C182

Václav Dvořák byl významným brněnským stavitelem, který zásadním způsobem ovlivnil podobu stavební produkce a urbanistický rozvoj meziválečného Brna. Nové velkoměstské bloky nájemních domů pro střední třídu, které realizovala jeho firma, se vyznačovaly neokázalým architektonickým rukopisem moderních forem. Dvořákův vlastní dům však představoval reprezentativní sídlo s velkorysými prostorovými možnostmi, které tvořilo důstojnou kulisu jeho rozsáhlé sbírce moderního umění.
Třípodlažní vila na atraktivním pozemku v blízkosti Wilsonova lesa se vymyká tehdejším nejmodernějším funkcionalistickým proudům. Může za to použití valbové střechy a výrazně přetažené korunní římsy, a také celkově monumentální působení stavby. Interiér skrývá složitou dispozici danou různorodým provozem. V přízemí se původně nacházel byt domovníka, garáž, prádelna a sklep. Z vestibulu vede schodiště do prvního patra, jemuž dominuje obývací pokoj a veranda zvýrazněná na fasádě podélným arkýřem s travertinovým obkladem. V druhém patře jsou další pokoje a také terasa přístupná z úzké chodby. Z dobových fotografií známe podobu interiéru, který vznikl podle návrhu Jaroslava Grunta a Mojmíra Kyselky. Moderní nábytek doplňovaly umělecké předměty z Dvořákovy sbírky avantgardního umění a také díla vytvořená na objednávku přímo pro tento interiér. Jejich autorem byl Antonín Procházka a jedná se o několik rozměrných pláten (Symfonie, Strom života a Stavitelství), mozaiku (Čtyři roční doby) a gobelín (Paridův soud) zhotovený podle malířova návrhu.
Jeden z nejzajímavějších brněnských meziválečných interiérů si ovšem jeho objednavatel příliš dlouho neužil. Po komunistickém převratu se Dvořák jako představitel nenáviděného kapitalismu musel i s rodinou vystěhovat, jeho firma byla znárodněna a stavitel poslán na nucené práce na stavbu Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě-Kunčicích. Tím ale jeho perzekuce neskončila, horší peripetie způsobila vlastní umělecká sbírka. Pod záminkou nelegálního prodeje uměleckých děl byl Dvořák uvězněn na dva roky v Praze na Pankráci a zkonfiskovaná díla se stala významnou součástí sbírek Moravské galerie v Brně. V 70. a 80. letech sloužila vila jako mateřská škola. Po revoluci byla vrácena dědicům, kteří zajistili její rekonstrukci a také částečně obnovili Dvořákovu uměleckou sbírku.

PH

Název
Vlastní vila Václava Dvořáka

Datace
1936 – 1937

Architekti/ky
Václav Dvořák stavitel, (Sergej Medvěděv), Mojmír Kyselka, Jaroslav Grunt

Stezka
Žabovřesky

Kód
C182

Typ
Rodinný dům, vila

Adresa
Foustkova 104/19, (Stránice), Brno, Střed

MHD
Náměstí Míru (TRAM 4)
Barvičova (BUS 35,39)


GPS
49°12'13.733"N, 16°34'43.579"E

Památková ochrana
Objekt, z toho jen průčelí, je nemovitou památkou s číslem rejstříku ÚSKP: 47905/7-7217 (evidováno jako mateřská škola)

Literatura
Petr Pelčák, Ivan Wahla (eds.), Václav Dvořák, Vilém a Alois Kuba. Brněnští stavitelé 30. let, Brno 2002
Jan Sedlák (ed.), Slavné brněnské vily, Praha 2006