Stavební činnost firmy Aloise Kuby a Václava Dvořáka se v 30. letech týkala hlavně nájemních domů. Směrem na sever od městského centra, v okolí ulice Kotlářské vznikly desítky nových staveb, které této části města vdechly nezaměnitelný velkoměstský ráz. Při výstavbě firma dbala v první řadě na ekonomickou výnosnost tohoto podniku. Jelikož domy byly prodávány až po dokončení, musely splňovat i přísné estetické a materiálové požadavky, technickou vybavenost i racionální dispoziční a prostorová pravidla. To vše zajistil kvalitní architektonický návrh – investice, která se firmě stonásobně vyplatila. Ve firmě Dvořák a Kuba zastával funkci vedoucího architekta Aloisův bratr Vilém.
V této lokalitě, na samém okraji tehdejšího Brna, se původně nacházely hlavně tovární komplexy. Ty byly stavebními podnikateli vykupovány (zejména na konci 30. let došlo k mohutnému rozprodávání židovského majetku) a na jejich místě rostly nové domovní bloky. Při jejich navrhování se firma Kuba a Dvořák držela řady ekonomických pravidel: Dům měl úzkou fasádu (kvůli co nejmenší velikosti využitého pozemku) a obsahoval různě velké byty. Velká poptávka byla po malých bytech, ekonomicky výhodnější ale byla stavba bytů o více pokojích, kde se vyrovnal poměr mezi stavebně levnou částí (pokoje) a finančně náročnější (kuchyně a sociální zařízení). Stavební firma postavila dům za velmi krátkou dobu (někdy i za pouhé tři měsíce) na vlastní náklady a teprve potom sháněla kupce. Ten získal k dispozici tzv. nabídkový list, v němž byly uvedeny stavební náklady a vypočítán roční zisk z nájmu. Součástí byly i seznamy nájemníků s uvedením jejich zaměstnání, jako záruka včasného placení nájmu. Při nabízení domů potenciálním investorům hrály velkou roli estetické kvality stavby. Dbalo se na reprezentativní vybavení vstupních prostor zrcadly a opaxitové obklady a také na kvalitní provedení detailů zárubní, oken a dveří. Opaxit či šamotové obkladačky se často objevovaly i na fasádě, což znamenalo její jednodušší údržbu. Typickými prvky, podle kterých lze stavby firmy Kuba a Dvořák i dnes spolehlivě rozpoznat, jsou výrazně přečnívající kazetové korunní římsy, polygonální či pravoúhlé průběžné arkýře, opaxitové, šamotové či režné obklady fasád a pásová okna.
Na místě bývalého pivovaru Moravia mezi ulicemi Kotlářská, Bayerova a Dřevařská vznikl v letech 1938–1941 komplex nájemních domů. Byly postaveny podle návrhu architekta Jaroslava Brázdy, jenž využil i bývalé pivovarské sklepy a s ohledem na nebezpečí války je přebudoval na sklepní kóje a protiletecké kryty.
Fasáda do ulice Dřevařská je inspirována protějšími domy od bratrů Kubových a jejich cihlový obklad svědčí o snaze stavitelů po nových výrazových prostředcích a materiálech. Dva z těchto domů věnoval Dvořák svým zaměstnancům a z nájmů z jednotlivých bytů byl zřízen speciální fond, který pokrýval jejich nenadálé potřeby. Pro svoje zaměstnance, ke kterým měl Dvořák vždy velice vřelý vztah, plánoval i stavbu rodinných domů v Kuřimi, z níž však nakonec sešlo.
PH
