Veveří 1918–1945

Architektonická stezka městskou částí Veveří zahrnuje oblast mezi dvěma historickými cestami vedoucími z Brna na sever, dnešními ulicemi Veveří a Lidickou. Zatímco Veveří (dříve označovaná jako Malá Nová ulice) vedla ke stejnojmennému hradu a do Tišnova, Lidická ulice (původně nazývaná Velká Nová) byla nejdůležitější brněnskou cestou a směřovala přes Královo Pole na Svitavy a odtud do Čech. Na postupně rostoucí obytnou zástavbu, která vznikala v okolí obou ulic již od středověku, navazovaly na Lidické ulici průmyslové objekty. Byla zde založena nejstarší brněnská textilní továrna, několik cihelen a pivovar. Za nimi, ve směru ke Královu Poli, byly umístěny vojenské areály s kasárnami, cvičištěm, vojenskými baráky a dalšími objekty.

Souvislá obytná čtvrť vznikala v této městské části od druhé poloviny 19. století. Převážně činžovní domy a veřejné budovy proměnily obě hlavní ulice i jejich okolí v reprezentativní městské třídy. Podél Lidické ulice byl zastavěn úsek mezi dnešním Moravským náměstím a parkem Lužánky. V okolí Veveří pak rozsáhlá uliční síť až po soubor domů označovaných jako Tivoli (dnešní Jiráskovu ulici), který spolu s přilehlým objektem České vysoké školy technické (dnešní VUT) představoval již samotný okraj města.

Právě do těchto míst se soustředila stavební činnost po první světové válce, neboť po sloučení města Brna s okolními obcemi roku 1919 bylo nutné vyřešit urbanistické propojení se sousedními Žabovřeskami a Královým Polem. Na počátku 20. let došlo k zástavbě v již nově vytyčených uličních blocích mezi ulicemi Nerudovou, Zahradníkovou a Kotlářskou. Byly zde realizovány zejména administrativní budovy a velkorysé nájemní domy, jejichž stavbu si vynutila poválečná bytová krize. Na tuto lokalitu navázala postupná zástavba Kounicovy ulice, která se měnila do podoby nové reprezentativní třídy. Starší objekty zde byly doplňovány novými veřejnými budovami, nezbytnými pro zemské hlavní město, kterým se Brno stalo po vzniku samostatného Československa.

Zásadním meziválečným urbanistickým zásahem v této městské části se stala regulace území mezi ulicemi Lidickou a Veveří. Rozkládal se zde rozsáhlý městský hřbitov, který ještě dlouhou dobu po svém zrušení roku 1883 znemožňoval vzájemné propojení obou ulic. Přestože byl areál hřbitova roku 1909 výrazně zmenšen a přeměněn v městský park, zůstávalo jeho bezprostřední okolí nezastavěné. Na počátku 20. let byl park rozdělen a v jeho jižní části vznikla botanická zahrada (dnešní Tyršův sad), na kterou dosud upomíná název přilehlé ulice. Na jeho severním okraji byla v průběhu 20. let vytyčena nová uliční síť (dnešní ulice Sušilova, Tučkova, Bayerova a další) a v následujících letech postupně zastavována. Zatímco během 20. let se jednalo o pestrou škálu stavebních zadání, ve 30. letech se veškerá pozornost soustředila na problematiku bydlení. Stavěly se zejména nájemní domy a v souvislosti s celosvětovou hospodářskou krizí se staly aktuálními objekty sociálního bydlení.

Vzhledem k vysokým finančním nákladům, spojeným se stavbou nových objektů v dosud nezastavěných lokalitách, bylo nutné regulovat zástavbu i v historických částech města. V okolí Lidické ulice se jako nejvhodnější varianta ukázala asanace nebo přestavba průmyslových areálů, které již z různých důvodů ztratily svůj původní účel, a jejich parcely proto bylo možné stavebně využít. V sousedství městského parku to byl např. areál historické brněnské textilní továrny s přilehlou dělnickou kolonií, nazývanou po jednom z majitelů továrny, Heinrichu Schmalovi, „Šmálka“. Jednalo se o nejstarší dělnickou kolonii na území rakouské monarchie, která zde vznikla již na konci 18. století. Tvořilo ji několik desítek nízkých, původně neomítnutých, cihlových domků v místech dnešní ulice Mezírka, která dodnes svým názvem připomíná tuto těsnou zástavbu. Přestože kolonie samotná zanikla až po druhé světové válce, budovy textilní továrny byly asanovány a oblast znovu zastavována už od konce 20. let. Původně uzavřený blok se otevřel novou uliční sítí s převahou nájemních domů. Kdysi těsná Mezírka byla rozšířena a propojena pasáží vznikajícího hotelu (dnešní Slovan) s  Lidickou ulicí. Na opačném konci ústila Mezírka do náměstí Leoše Janáčka, založeného v blízkosti jeho domu. Kolmo k ní pak vedla Mášova ulice, která umožnila přístup z dnešního Moravského náměstí velkorysým průchodem monumentálního nájemního domu. 

Koncem 30. let došlo obdobným způsobem také k přestavbě komplexu budov pivovaru Moravia, který se nacházel ve spodní části dnešní Kotlářské ulice. Na významný brněnský pivovar silně dopadly důsledky hospodářské krize a jeho provoz musel být v těchto prostorech ukončen. Regulační oddělení městského stavebního úřadu na jeho místě vyprojektovalo novou uliční síť, kde následně soukromí stavitelé realizovali kompletní bloky bytových domů. Takto byla v průběhu 30. let zastavěna oblast v sousedství Lužáneckého parku, dnešní ulice Staňkova, Střední a Vnitřní. Těsně před okupací a v prvních letech druhé světové války byla realizována i zástavba mezi ulicemi Kotlářskou, Dřevařskou, Bayerovou a Štefánikovou. Alespoň částečně se tak zmírnily dopady bytové krize, které provázely Brno po celé období první republiky. 

Urbanistickou podobu městské části Veveří výrazně změnila úprava jižní části Kounicovy ulice po druhé světové válce. Na místě dělnické kolonie Šmálka vyrostla dominantní budova hotelu Continental a další objekty v jeho okolí. Ostatní stavební aktivity se ve druhé polovině 20. století soustředily zejména na dostavbu volných parcel, které vznikly po připojení okolních obcí k Brnu, v tomto případě na hranicích s Žabovřeskami a Královým Polem.

ŠS

Název
Veveří 1918–1945

Délka
5 km

Počet objektů
51

Začátek stezky
Moravské náměstí 755, 947

První objekt
Dům Falkensteinerovy nadace
C231

MHD
Moravské náměstí (TRAM 1, 6)
Moravské náměstí (TRAM 2, 3, 4, 5, 8, 9, 10, 12)
Moravské náměstí (BUS 81)
Česká (TROL 32, 34, 36)

GPS
Navigovat v Google Maps
Stáhnout jako GPX soubor
Stáhnout jako KML soubor