Elegantní rohovou vilu v Havlíčkově ulici si v roce 1932 nechali postavit manželé Sedlákovi a jejich dcera Marie s manželem Oskarem Spitzerem. Právě jméno stavebníka by mohlo odkazovat na autorství architekta Emericha Spitzera, které ale není potvrzeno originálními plány. Srovnání s jinými jeho stavbami však tuto hypotézu posiluje.
Jednopatrový dům je dispozičně rozdělen na dva trakty. Levý trakt je směrem do zahrady ukončen zaobleným jednopatrovým rizalitem, který tvoří plochu terasy v prvním patře. Oblé hmoty a nautické detaily, jako je zábradlí a kruhová okénka, jsou pro tvorbu Emericha Spitzera typické a najdeme je i u jeho bratislavských vil. Jedinečné působení vily zajišťují právě tyto jemné detaily, subtilní předsazené rámy oken v kontrastu k hladkým plochám fasád i celkové začlenění domu do okolní zástavby.
O poválečném osudu stavebníků nemáme žádné zprávy. V roce 1947 byl objekt pod národní správou a v 50. a 60. letech sloužil jako mateřská škola ve správě Závodů přesného strojírenství. Od 70. let byl využíván opět jako rodinný dům. V roce 2001 získal vilu nový majitel, který ji nechal kompletně zrekonstruovat. Současný stav vily je ukázkou kvalitně provedené památkové obnovy, jíž se ujal architekt Mojmír Kopecký z brněnského ateliéru Tišnovka. Při rekonstrukci bylo zachováno původní dispoziční řešení stavby i celkový výraz a použité materiály. Dřevěné a ocelové rámy oken a dveří byly repasovány a byla jim navrácena původní barevnost. V duchu meziválečného stavu byla upravena i zahrada a zhotovena replika drátěného oplocení pozemku. Interiéry byly vybaveny současným nábytkem podle návrhů Mojmíra Kopeckého, Ivana Wahly a Tomáše Rusína a také dosud vyráběným meziválečným designem, jako jsou židle Brno a stolek od Ludwiga Miese van der Rohe. Novodobým výtvarným prvkem jsou dva ručně tkané koberce z gobelínové manufaktury ve Valašském Meziříčí, zhotovené podle návrhu malíře Jana T. Strýčka.
PH
