V roce 1927 navrhl architekt Josef Kranz obytný dům s kavárnou pro Josefa Špunara. Mladý absolvent nové fakulty architektury České vysoké školy technické vycházel ze znalostí soudobé holandské architektury, zejména ze zásad avantgardního hnutí De Stijl. Tato umělecká platforma, založená v roce 1917 architektem Jacobusem Johannesem Pieterem Oudem a malířem Theem van Doesburgem, usilovala o vyjádření přirozených projevů přírody a člověka pomocí elementárních tvarů vycházejících z horizontály a vertikály a ze základních barev (bílá, černá, žlutá, červená, modrá). V architektuře a malbě se tyto ideje projevovaly abstraktní kompozicí pravoúhlých forem a velkou měrou ovlivnily další architektonický vývoj směrem k funkcionalismu. Dům je zde chápán jako soustava pravoúhle se protínajících ploch, které se otevírají do vnějšího prostoru.
V letech 1924–25 vznikla podle Oudova návrhu kavárna De Unie v Rotterdamu, jejíž uliční fasáda je tvořena geometrickou kompozicí oken a barevných ploch. Z podobného konceptu vycházel i Josef Kranz v návrhu kavárny Era, jejíž průčelí je členěno minimalistickou skladbou několika typů oken a nápisem s názvem kavárny. Podle rozměrných výkladců můžeme rozeznat kavárenské prostory v přízemí a v patře, nad nimi se nachází pásové okno obývacího pokoje rodiny stavebníka. Tyto soukromé prostory ve druhém patře jsou přístupné po schodišti, jehož sklobetonové okno na pravé straně tvoří jedinou vertikální linii fasády. V přízemním prostoru kavárny vybavené Thonetovým nábytkem dominuje dynamická hmota točitého schodiště. Tento prvek v souladu s názory hnutí De Stijl nahrazuje uměleckou výzdobu interiéru, stejně jako použitá barevnost stěn (světle modrá, bílá) a podlahy (červený xylolit), protože roli abstraktního uměleckého díla přebírá samotný architektonický prostor. Jeho otevírání a prolínání s exteriérem zajišťují střešní terasy ve všech patrech zahradní fasády.
Druhá světová válka se domu zásadně nedotkla, teprve po komunistickém převratu byl původnímu majiteli zabaven a přebudován na pivnici pod správou Restaurací a jídelen Brno II. Výraznější zásahy do podoby domu provedl v 70. a 80. letech jeho další uživatel – Vysoká škola zemědělská, přestože byl objekt v roce 1977 prohlášen kulturní památkou. Kritická situace, která ohrozila samotnou existenci budovy, však nastala až po roce 1989, kdy byl dům navrácen dědicům. Ti se sice pokusili uvést ho do původního stavu, ale nekoordinované vedení stavebních prací nespolehlivou firmou, neodborný památkový dohled a nedostatek financí vedly k přímému statickému ohrožení rozestavěné a nevytápěné památky. Po několika letech chátrání se podařilo najít vhodného investora a v roce 2011 byla této jedinečné stavbě vrácena její původní funkce i podoba. Citlivou rekonstrukci objektu navrhl architekt Jan Velek, s úctou k původnímu Kranzovu projektu.
PH
