Na přelomu 19. a 20. století se díky novým vědeckým poznatkům zvyšovaly hygienické nároky a začalo se poukazovat na nevyhovující životní podmínky pracující vrstvy obyvatel měst. Důraz na hygienu se projevoval i v rozsáhlých asanacích historických staveb a v nových, velkorysejších, urbanistických koncepcích. Novou podobu získala i Vodní ulice v jižní části Brna, kterou již od středověku protékal svratecký náhon a počátkem 15. století na něm bylo v těsném sousedství tzv. Lamplova mlýna zřízeno čerpadlo městského vodovodu. Po zřízení nové vodovodní sítě na počátku 20. století bylo rozhodnuto o přestavbě pumpy na lidové sprchové lázně s 32 horkými a 6 studenými sprchami.
V letech 1927–1928 byla tato starší budova přestavěna podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse na lázně vanové. Architekt navrhl jednoduchou budovu v podobě kvádru, který je korunován corbusierovským rámováním volného patra se střešní terasou. Dispozici tvořily tři za sebou umístěné místnosti vestibulu, čekárny a lázní. Na fasádě se toto funkční rozdělení projevilo ve tvaru oken, která jsou v první části rastrová a v lázeňské části pásová.
Široké schodiště orientované do ulice Nádražní přivádělo návštěvníky do vestibulu, v jehož středu byla situována pokladna a po stranách bufet a holičství. Po zaplacení relativně nízkého vstupného se návštěvníci odebrali do prostorné čekárny a následně do lázní, kde se nacházelo dvacet samostatných kójí s vanou a příslušenstvím, oddělených od střední chodby částečně prosklenou stěnou. Hosté mohli využít i plochou střechu, která sloužila jako sluneční terasa. Budova se do roku 2012 využívala jako lázně specializované na vodoléčebné koupele. Poté proběhla rekonstrukce interiéru pro potřeby nového majitele a nově zřízeného Lékařského centra. V roce 2018 by měla být dokončena celková obnova budovy podle návrhu architektonické kanceláře DRNH.
LV
