Atriové rodinné domy v Kohoutově a Klidné ulici vytvářejí uzavřený blok na úpatí svahu zvaného Lozíbky. Jejich vznik je spjat s výstavbou věžových obytných domů při tramvajové smyčce na okraji Štefánikovy čtvrti, která probíhala v šedesátých letech 20. století. Tehdy byly městskou částí od soukromých majitelů vykoupeny pozemky zahrad v nižší partii svahu, v části dnešních ulic Kohoutova, Klidná a Slezákova. Parcela byla původně určena pro výstavbu základní školy, která však pro nedostatečný počet žáků nebyla realizována. Vznikl tedy komplex mateřské školy a jeslí a také obytná výstavba při okrajích původní stavební plochy. Tyto rodinné domy byly budovány svépomocí v rámci projektu sociální bytové výstavby.
Osm rodinných domů v typické formě kobercové zástavby stojí na svažitém pozemku, jehož nepravidelné rozdělení ovlivnilo různorodou podobu jednotlivých staveb. Například nejmenší dům (Kohoutova č. o. 16) si upravili sami jeho majitelé – architekti manželé Zemánkovi. Domy se od sebe liší nejen výměrou zastavěné plochy, jež musela být kvůli tehdejší nízkoúročené půjčce na bydlení menší než 150 m², ale také rozlohou atrií, která nahrazují klasickou zahradu. Až na nejseverněji situovaný dům s dispozicí ve tvaru písmene U (Klidná č. o. 6) mají všechny ostatní domy půdorysný tvar písmene L. Jednotlivé atriové domy k sobě těsně přiléhají a vytvářejí tak různorodá zákoutí plná zeleně a vnitřní uzavřené dvory přístupné přímo z obytných prostor. Výjimku tvoří nárožní domy (Kohoutova č. o. 8, 16), jejichž atria se na jižní a jihovýchodní straně otevírají do ulice. Pro všechny domy je společná také otevřená dispozice obytných prostor a garáž, jejíž začlenění do půdorysů je díky svažitému terénu rozdílné. Například dvojice domů na východní straně bloku při Kohoutově ulici je dvoupodlažní (Kohoutova č. o. 10–12) s garáží situovanou do přízemí.
V současné době je na některých domech – Kohoutova č. o. 12 a Klidná č. o. 2 – patrná pozdější rekonstrukce, při níž došlo k výměně oken, k zateplení a změně barevnosti fasády. Podoba ostatních atriových domů se střídmou kontrastní fasádou utvářenou bílou tvrdou omítkou, dřevěným obkladem na atikách v odstínu tmavého dubu, tmavohnědými okenními a dveřními rámy a kabřincovým keramickým obložením soklů je původní a představuje jednotící architektonický prvek.
ŠB