Fotbalový a lehkoatletický stadion za Lužánkami

D051

Krátce po dokončení zimního stadionu se pokračovalo s další fází realizace lužáneckého sportovního areálu jako jedné z priorit rozvoje města Brna „poúnorového režimu“. V navážce z odklizených trosek domů po druhé světové válce, které místy dosahovaly výšky až 17 metrů, bylo třeba provést hlavní terénní úpravy. Drenážovalo se hřiště a začalo se s úpravou lehkoatletické dráhy a hrací plochy hlavního stadionu, což s sebou neslo značné nároky na pracovní síly. Podobně jako při výstavbě zimního stadionu je zajišťovali z velké části brigádníci. Sami sportovci a funkcionáři tělovýchovy pak na stadionu pracovali v rámci tzv. akcí T. Ve druhé polovině roku 1952 však došlo v místech plánovaného cvičného hřiště k mohutnému sesutí svahu mezi staveništěm a Vysokou školou zemědělskou. Posun půdy narušil i vodovodní řád, který celou stavbu zaplavil vodou. Byť byly škody rychle odstraněny, nehoda znovu rozpoutala debatu o vhodnosti lokality za Lužánkami ke stavbě sportovního areálu. Architekt Bohumil Fiala projekt upravil, přesunul umístění cvičného hřiště a nechal ve svahu vystavět opěrnou zeď. Vzhledem k nestabilnímu podloží bylo při pokračujících terénních úpravách následně rozhodnuto, že hlavní stadion nebude prozatím vybudován z betonu, ale pouze s provizorním hliněným hledištěm a dřevěnými stupni. Až po usazení náspů, kdy bude jisté, že podloží unese i betonovou stavbu včetně diváků, měl být stadion dobudován do své definitivní podoby.
Ve své první stavební fázi byl tedy fotbalový a lehkoatletický stadion dokončen na podzim roku 1953, kdy jeho provoz zahájilo utkání družstev DSO Baníku a Dynamo Moskva. Při návštěvnosti 40 tisíc diváků se dle dobového tisku jednalo o vůbec největší návštěvnost sportovní akce v Brně. Na konci padesátých let byl stadion rozšířen o třípodlažní západní tribunu, opět podle projektu Bohumila Fialy, a po svém dokončení roku 1960 se stal s celkovou kapacitou 70 tisíc diváků největším stadionem v tehdejším Československu.
Kromě instalace osvětlení stadionu v roce 1970 znamenalo pro rozvoj fotbalového stadionu významnou epochu období těsně po sametové revoluci. V rámci sportovně-komerčního areálu tzv. BOBY centra došlo k rekonstrukci a rozšíření jižní tribuny. V roce 2001 stadion od soukromého majitele, který již nebyl schopný jej spravovat, odkoupilo město Brno. Od té doby se postupně proměňuje v divoký městský „park“. Z ospalosti „trnkovské“ zahrady probudila fotbalový stadion na krátký čas fanouškovská aktivita v roce 2015, kdy se podařilo svépomocí stadion upravit pro exhibiční zápas u příležitosti velkolepé rozlučky jednoho z bývalých hráčů brněnské Zbrojovky. Přestože tato unikátní sportovní akce s účastí 35 tisíc diváků vzbudila veřejnou debatu o budoucnosti stadionu, není jeho osud jasný dodnes.

ŠS

Název
Fotbalový a lehkoatletický stadion za Lužánkami

Datace
1952 – 1960

Architekt
Bohumil Fiala

Stezka
Sportovní 1946–1989

Kód
D051

Typ
Sportovní areál

Adresa
Drobného 571/41, (Ponava), Brno, Královo Pole

MHD
Zimní stadion (TROL 25,26,38,39)

Další objekty architekta