Generální ředitelství Báňské a hutní společnosti (Česká spořitelna)

Báňská a hutní společnost se po rozpadu Rakouska-Uherska rozhodla přesunout svoje sídlo z Vídně na území nově vzniklého Československa, aby neztratila kontrolu nad svými severomoravskými doly. Vybrala si proto město Brno nacházející se v dosahu Vídně a nechala zde podle návrhu vídeňského architekta Karla Lehrmanna postavit budovu generálního ředitelství, bytový dům pro zaměstnance a dvě ředitelské vily. Nárožní budova generálního ředitelství na rohu ulic Kobližné a Sukovy je koncipována jako multifunkční stavba sloužící firmě i obyvatelům města. Požadavek na adekvátní reprezentativnost splňovalo klasicizující monumentální pojetí budovy v duchu vídeňské moderny a pozdního historismu, pokrokový železobetonový skelet umožnil stavbu v té době nejvyšší budovy v Brně. Fasády jsou členěny výraznými římsami se zubořezem a zdobeny polygonálními arkýři se specifickou reliéfní výzdobou. Objevují se zde stylizované antikizující postavy s firemním znakem zkřížených kladiv a jiným pracovním náčiním. Z nároží se vstupovalo do kavárny v přízemí, jež bylo vyčleněno i obchodům a tržnici v boční Sukově ulici. Zde se nacházel i samostatný vstup do firemních prostorů Báňské a hutní společnosti, který je zvýrazněn plasticky dekorovanými reprezentativními portály s hlavami horníků v helmách. Firemní kanceláře umístěné v patrech byly přístupné z rozlehlého vestibulu zdobeného pilastry, který vedl ke spirálovému schodišti, páternosteru a výtahu. Jeden ze sloupů schodiště obtáčí reliéf pracujících dělníků v bederních rouškách od sochaře Winklera z Vídně. Multifunkční charakter domu doplňovaly byty v podstřeší. Již roku 1927 se Báňská a hutní společnost rozhodla přestěhovat svoje sídlo do Prahy a její brněnskou budovu zakoupila Spořitelna zemského hlavního města Brna, která své ústředí přestěhovala z již nedostačujících prostor od architekta Jindřicha Kumpošta v Králově poli. Podle návrhu Vladimíra Fischera byly provedeny úpravy pro potřeby spořitelny, které zahrnovaly umístění hlavního vchodu a vestibulu se sochou T. G. Masaryka do nároží, odkud byly přístupné hlavní přepážkové haly v mezaninu. Kanceláře, podatelna a zasedací síň spořitelny se nacházely v prvním patře. Dnešní podoba je výsledkem několika pozdějších úprav spořitelny, kdy byly zrušeny přízemní komerční prostory s železnými výkladci a přepážky přesunuty do přízemí. Zdařilou adaptaci bývalé tržnice v Sukově ulici a úpravu parteru pro potřeby brněnského HaDivadla provedl v roce 1991 ateliér RAW. PH