Základní škola Úvoz byla součástí občanské vybavenosti drobného sídliště Úvoz, které lemovalo nově proražený silniční tah na úpatí Kraví hory směrem ke Konečnému náměstí. V letech 1958–1962 zde pod dohledem rozsáhlého autorského týmu v čele s Milošem Kramolišem a Zdenou Kopeckou vyrostlo několik obytných bloků vystavěných ještě pomocí klasické cihelné technologie. Současně vznikající činžovní domy kombinovaly tradičnější architektonický výraz doznívajícího umírněného socialistického realismu u zalomeného bloku na západní straně Úvozu společně s progresivnějším poválečným modernismem na opačné straně ulice.
Základní školu s dvaceti sedmi třídami zasadil její autor Jaroslav Ledvina do úpatí kopcovitého terénu na západě uliční fronty, kde ji v těsném sousedství doplnil také mateřskou školou. Brněnský architekt Ledvina se již od počátku 50. let intenzivně zabýval návrhy školských staveb a měl už za sebou celou řadu dokončených realizací jak přímo v Brně (ZŠ Botanická, Merhautova), tak i v dalších městech (průmyslová škola ve Žďáře na Sázavou). Teoreticky i prakticky se soustředil na možnosti typizace v architektuře – Základní škola Úvoz je obdobou Základní školy na Bakalově nábřeží v Brně. Obě dvě zformoval do podoby trojkřídlého objektu, přičemž každé z křídel, která se sbíhají ve vstupní hale zastřešené pomocí dvanáctimetrové kupole a s reprezentativním schodištěm, má své vlastní funkční vymezení.
Nejmohutnější čtyřpodlažní část budovy kopírující směr Úvozu byla určena pro výuku žáků. Její fasáda je prolomená hustými řadami úzkých oken oddělených od sebe původně po celé délce světlými průběžnými lizénami. Většina učeben je směřována do ulice a kabinety učitelů, ředitele i hygienická zařízení zase opačně do dvora. Drobné křídlo šikmo k silnici, podpírané sloupky vytvářejícími průchozí podloubí, nabídlo prostory pro mimovýukové aktivity – klubovny, pokoje družiny i ordinace pro zubní ošetření. Tělocvična a jídelna se v pravém úhlu od učebního křídla stáčely směrem k mateřské škole. Přístup ke škole byl pojednán pomocí kaskády lehce odstupňovaných teras se schodišti, kde byla také na mramorový podstavec osazena bronzová realistická plastika Spartakiáda (1962) v podobě tří žen v sukních s ratolestmi a kruhy nad hlavou od Konráda Babraje, která reprezentovala upomínku na tehdejší sportovní událost. Dvoupodlažní křídlo pro mimoškolní zázemí bylo navíc vyzdobeno velkoformátovou malbou geometricky ztvárněného kohouta na fasádě od dvojice Miloš Slezák a Milan Zezula.
Původní dispozice školy je do dneška velice dobře patrná, i když ji v pozdějších letech doplnily dodatečné přístavby. Originální barevnost fasád, původní okna i umělecká výzdoba průčelí byly bohužel zničeny nedávným zateplením budovy.
KE
