V polovině 60. let brněnští architekti Ivan Ruller a Zdeněk Řihák začali pod Útvarem hlavního architekta a Státního projektového ústavu Brno pracovat na jednom z možných návrhů „nového brněnského regionálního centra“. To mělo v budoucnu nahradit historické jádro města, které již nevyhovovalo moderním nárokům pro obchod a jehož infrastruktura byla stále více přetěžována automobilovou dopravou. Oba architekti spolu s Milanem Záhorským, Stanislavem Prokešem a Janem Říhou ve svých plánech rozšířili stávající město jižním směrem a nová urbanistická struktura se měla začít rozvíjet přes bývalé nákladové nádraží před hotelem Grand a železnici směrem k budovám bývalé továrny Friedricha Wanniecka (dnešní Galerie Vaňkovka).
Koncem šedesátých let Útvar hlavního architekta města spolu se Státním projektovým ústavem obchodu získal povolení realizovat tuto smělou vizi nové městské části, ale s příchodem okupačních vojsk byly plány na výstavbu dvaadvacetipatrového Domu obchodu a služeb a dvou Priorů odsunuty stranou a nerealizovaly se. Rozšířit centrum jižním směrem se podařilo až architektům Zdeňku Řihákovi a jeho mladšímu kolegovi Zdeňku Sklepkovi. Ti vypracovali skromnější variantu předešlého návrhu, ze kterého se uskutečnil pouze obchodní dům Prior.
Objekt se nachází v blízkosti hlavního vlakového nádraží a jeho situování bylo čistě účelné. Dlouho se diskutovalo o odsunutí stanice z centra města a pořádaly se urbanistické soutěže. Až budova Prioru vytvořila dopravní překážku, kvůli které nebylo možné řadit dlouhé vlakové soupravy na ohnuté dráze za sebou. Městský národní výbor tak získal utilitární důvod, proč do budoucna přesunout nádraží jižním směrem. Řihákův ateliér označený 01, ve Státním projektovém ústavu obchodu Brno známý pod zkratkou SPÚO, realizoval v roce 1974 studii s předpokládaným nákladem 270 milionů korun. S výstavbou bylo započato teprve v roce 1980, dne 30. listopadu 1984 (tedy těsně před vánoční sezonou) byl nový obchodní dům Prior slavnostně otevřen.
Potřeba postavit nový obchodní dům Prior v sedmdesátých letech rostla s tím, jak stávající prodejní plochy přestávaly vyhovovat moderním nárokům pro obchod. Zamýšlené nákupní centrum mělo na jednom místě soustředit maximální počet druhů zboží, získat přehlednou dispozici s variabilitou vnitřního prostoru pro snadnou propagaci nabídky, a navíc v sobě striktně oddělit veřejný a interní provoz. Tento architektonicky velmi progresivní přístup byl dále podpořen možností nákupu s přímou automobilovou zajížďkou. Dostupnost obchodního domu pro pěší přímo z centra města zajišťuje podchod pod železnicí, jehož cena byla stanovena na 164 milionů korun (architekt Otakar Maděra).
Budova Prioru ve stylu brutalismu měla mít původně jedno podzemní podlaží o rozměrné ploše 5 957 m², ale výběr stavební parcely na zasypané části Svrateckého náhonu se spodní vodou tento záměr zhatil. Konstrukci budovy z monolitického betonu na dvou typech modulů, o rozměrech 9 × 9 m a 9 × 6 m, tvoří bezprůvlaková vylehčená deska na obvodě konzolovitě vyložená. Skryté hlavice jsou osazeny na sloupech, takzvaných kyvných stojkách. Konstrukční výška pater je 480 a 520 cm. Typově budova Prioru odpovídá dobovým nárokům na velkokapacitní prodej a nabízí plochu zhruba 15 000 m². K této rozloze lze přičíst ještě 10 000 m² skladové plochy, která byla vybudována současně s Priorem v Brně-Horních Heršpicích. Pro přísun zboží a manipulační plochu bylo určeno přízemí se samoobsluhou a dalším prostorem s rozlohou 1 163 m². Prodejna svým umístěním umožňuje snadné naskladnění přes dvůr, tak aby to nerušilo zákazníka vcházejícího z ulice. Plocha prvního až třetího podlaží byla původně určena různému prodeji s tím, že první poschodí o celkové výměře 6 550 m² bylo zpřístupněno návštěvníkovi také rozlehlou terasou, která ústila u eskalátorů do železničního podchodu. Dnes je terasa upravena a rozšířena o lávku k novému obchodnímu centru Galerie Vaňkovka.
Ve třetím patře se původně nacházela restaurace a závodní jídelna pro zaměstnance a žáky učňovských dílen situovaných do horních pater. Ta jsou na budově vizuálně oddělena v úrovni čtvrtého poschodí a tvoří je betonové buňky tvaru širokého v rozích zkoseného písmene U, do nichž Zdeněk Řihák umístil kanceláře a provozní místnosti. Plastická struktura nejvyšších poschodí tak vytváří na hlavním objemu stavby výrazně dominantní motiv a ozvláštňuje ji. Poslední podlaží o rozloze 1 579 m², ve kterém se nacházelo ředitelství obchodního domu Prior, podpírají po stranách štíhlé ocelové sloupky, jež celý monolit výrazně odlehčují. Tento nezvyklý osobitý výraz dále umocňují i boční nahrubo omítnutá komunikační tělesa s vertikálními okenními pásy. Hmota stavby je opticky oddělena také dvěma typy keramického obkladu a průsvitným copilitem, přivádějícím denní světlo nejen na schodiště, ale také do obchodního sektoru, na jehož fasádě copilitové tvárnice opakují motiv rozšířeného písmene U. Stavbu vkusně doplnilo betonové obložení od sochaře Milana Buřívala.
Současná podoba Prioru je výsledkem přestavby z devadesátých let kombinující ideje architekta Jana Melichara a původního třetího přepracovaného návrhu Zdeňka Řiháka a Zdeňka Sklepka z roku 1975. Obchodní dům Prior v současnosti přestává vyhovovat nárokům konzumní společnosti a stává se neschopným konkurovat sousedící nákupní galerii, budově hrozí demolice i přes její neoddiskutovatelné architektonické kvality.
LK
