Postavit si nájemní dům na nově budované okružní, tzv. Eliščině třídě v Brně byl nejen nákladný, ale i velmi prestižní počin. Objednatelem byl významný moravský politik, šlechtic a právník Alois Pražák (1820–1901), čelný představitel Národní (staročeské) strany na Moravě. Zakázkou pověřil předního vídeňského architekta dánského původu Theophila von Hansena, který návrhem nájemního Pražákova domu navázal na svůj sousední reprezentativní palác české inteligence Besední dům a propojil je do jednoho unikátního neorenesančního souboru. Členění fasád se štukovou výzdobou i výrazná korunní římsa nájemního domu odkazuje k inspiraci k toskánské palácové architektuře.
Ještě na konci 19. století prošel dům stavebními úpravami. Po politickém převratu v roce 1948 byl dům převeden do majetku státu, dědičce původního majitele zůstal jeden byt, ostatní byty byly využívány buď nadále jako nájemní, nebo byly přestavěny na kanceláře. V roce 1985 byl objekt převeden do správy Moravské galerie v Brně. Až na pár menších oprav v 80. letech se na této kulturní památce podepsal nedostatek finančních prostředků na opravy. Rekonstrukce a adaptace pro nové účely obrazárny byla tedy nezbytná, započala však až v roce 1990 pod vedením architektů Zdeňka Michala a Jiřího Kopřivy. Také bylo nutné vyřešit narušení celkového působení budovy, ke kterému došlo při nepatřičných úpravách (prorážení dveřních a jiných otvorů, vyměňování originálních historizujících prvků, jako jsou podlahy nebo mosazné dveřní součásti atd.). Původní vzhled ze třetí čtvrtiny 19. století se dochoval jen ve vstupní pilastrové síni, zahradním salonu a v prostoru schodiště. Architekti tedy museli při rekonstrukci vyřešit několik důležitých úkolů: odstranění bočních vjezdů z východní strany budovy, vlhkost, opravu omítek a střechy až po záchranu dochovaných originálních prvků domu. Především pak samotný provoz obrazárny, kdy sály byly řazeny v koridoru za sebou. Pražákův palác se sbírkami Moravské galerie byl veřejnosti slavnostně otevřen 25. listopadu 1993.
Další rekonstrukce objektu následovaly v letech 2001–2002 a 2015. Při posledních úpravách a změnách, za nimiž stálo studio TRANSAT architekti pod vedením Petra Všetečky, byla mimo jiné instalována skluzavka, kterou se mohou návštěvníci „sklouznout v čase“, tedy z výstavních prostor druhého patra do prvního. Také byl dosavadní hlavní vstup orientovaný na jih přemístěn na nádvoří, které je využíváno jak pro prezentaci sochařských děl, tak pro zahrádku kavárny a slavnostní zahajování výstav. Pražákův palác nabízí rozsáhlé výstavní prostory stálých expozic v prvním a druhém patře i krátkodobé výstavy v atriu a čtvrtém podlaží. Dále se zde nachází ředitelství Moravské galerie a odborná knihovna se studovnou. Zvláštností této muzejní budovy je otevřený, veřejnosti přístupný depozitář soch v přízemí a speciální herna pro děti, kterou navrhla výtvarnice Vendula Chalánková. V roce 2014 byl také původní restaurátorský ateliér na nádvoří galerie proměněn sdružením 4AM/Fórum pro architekturu a média na nový variabilní kulturní prostor s galerijní kavárnou Praha, jehož autory byli architekti Jakub Kopec a Jaroslav Sedlák. Jako přednáškový a výstavní prostor byla Praha dějištěm odborných přednášek architektů a teoretiků, uměleckých intervencí, workshopů, happeningů, diskusí a fór, audiovizuálních projekcí a sympozií i koncertů elektronické, improvizované a soudobé klasické hudby, tanečních improvizací, autorského a experimentální divadla až do konce roku 2019. V roce 2020 byla v prostoru zřízena galerijní pivnice U Pražáků.
PR
