Pavilon M (původně patřící rakouské firmě Voest-Alpine) je jediným dochovaným firemním pavilonem na ploše brněnského výstaviště. Dlouhodobě vystavující firmy si zde stavěly vlastní budovy, které se využívaly po celou sezonu. Podle generelu z roku 1957 byly tyto drobné objekty umisťovány kolem zeleného centra areálu, tak aby co nejméně překážely budoucím větším investicím. Pavilony jiných firem (například Motokovu) musely však časem ustoupit novým projektům, jediný pavilon M se díky vhodnému umístění zachoval.
Na brněnské výstaviště byl pavilon dovezen firmou Voest-Alpine a smontován dle návrhu rakouského architekta Maurera. Byl první zahraniční investicí v době investičního vakua po roce 1970. Jeho architektura má reklamně-poutačový charakter. Přiznaná ocelová konstrukce je dobře viditelná z dálky, zároveň je sama demonstrací toho, čím se firma Voest-Alpine zabývá, tedy výrobou ocele a ocelových konstrukcí. Je tvořena čtyřmi ocelovými sloupy, na nichž je pomocí táhel zavěšena hlavní hmota osmiúhelníkového korpusu s kancelářemi. Pod nimi se v zasklené hale nacházel výstavní prostor s informačním pultem. Do okolní výstavní plochy byl pavilon včleněn terasami se zelení. Podobné závěsné konstrukce byly v té době časté, na výstavišti se první objevila již roku 1969 na budově Velodromu, později například na pavilonech Škoda (1986) a Vítkovice (1986). Firma Vítkovice se stejně jako rakouský investor Voest-Alpine zabývala výrobou ocelových konstrukcí, i na jejím pavilonu tedy plnil tento stavební prvek zároveň funkci propagační.
Většinu těchto konstrukcí na BVV staticky zpracoval a designoval Ing. Jiří Opatřil mezi lety 1975–1995. Pavilon M, původně zamýšlený jako provizorium, změnil časem majitele (v 90. letech ho vlastnila firma Desta). V současnosti jsou skla v přízemí zakryta lepenkou, která se v případě občasného vystavování využije jako volná plocha pro reklamní potisk. Drobná stavba tím bohužel přišla o elegantní prosklený parter a působí poněkud těžkopádně.
VK