Snaha o vytvoření celoročního tepelného komfortu pro návštěvníky výstaviště vedla k myšlence stavby mimoúrovňových spojovacích chodeb jednotlivých pavilonů. V roce 1971 byl tento systém, navržený Heinzem Wilkem, úspěšně instalován na düsseldorfském výstavišti. V plánu rozvoje brněnského areálu se hustá síť pasarelů objevila o rok později. V generelu z roku 1977 byla zredukována a pomocí vyzvané soutěže vybrali zástupci Útvaru hlavního architekta a Fakulty architektury VUT vhodný návrh.
Manželé Velehradští upoutali díky zajímavému designu chodeb s kruhovým průřezem na příhradové konstrukci, které navíc mohly být díky spirálové kombinace proskleného a plného pláště klimatizovány. Stěny chodeb se tedy nerosí a v zimě nepromrzají. Jejich osvětlení je důmyslně umístěno v madle zábradlí.
Chodby byly navrženy tak, aby nezasahovaly do hlavních průčelí historických pavilonů. Tímto způsobem jsou propojeny pavilony A a C, D a B, C a E a také B a E.
PH