Masarykova ulice (někdejší Sedlářská a od 19. století Ferdinandova) získala na důležitosti až po stavbě železničního nádraží roku 1839. Do asanace kolem roku 1900 se mírně zalamovala, měnila svou šířku i výšku zástavby. Od konce 19. století se postupně stala hlavní obchodní třídou, jejíž historizující domy zcela nahradily původní. Na místě tří parcel (v 90. letech 19. století v nich měli své provozovny například obchodník se sklem a porcelánem Jakob Rechtig, obchod s devočními předměty Eduarda Odehnala nebo krejčí Anton Hermann) si roku 1898 nechala postavit nájemní dům Josefina Krinningerová, vdova po cukráři, působícím v Brně od roku 1848. Krinningerova cukrárna patřila k nejvyhlášenějším ve městě, od roku 1877 měla stálou provozovnu v městském divadle a zajišťovala občerstvení maškarním bálům a dalším slavnostem. Reklamou v brněnském tisku lákala například na prodej prvotřídního holandského kakaa.
Projekt domu dostal na starost Friedrich Gotlob Karl Alber, brněnský stavitel pocházející z německého Ludwigsburgu. V Brně od poloviny 80. let provozoval úspěšnou stavební firmu spolu s H. Schmidtem. Pro cukrářskou vdovu Krinningerovou navrhnul rozlehlý novobarokní dům palácového typu. Horizontálně dům dělí průběžné římsy na tři etáže. Vertikálním prvkem jsou dvojice krajních os s balkony, jejichž niky vymezují sloupy s korintskými hlavicemi. Fasády pokrývají v brněnském prostředí poměrně zřídka používané prvky novorokoka – rokaje a rozviliny, prohnutými křivkami řešené balkonové mříže nebo bohatý repertoár tvaru oken.
V novém domě zabírala cukrárna s výrobnou celé přízemí, kde rovněž bydlel její provozovatel Josef Krinninger, syn majitelky. Ta obývala další patro spolu se služebnictvem. Jiné byty roku 1900 využíval například advokát Richard Gürtler a židovské rodiny obchodníka Ignaze Ehrnreicha, lékaře Gustava Haase nebo klenotníka Arthura Perlmanna. Nájemní dům tak plně vystihoval národnostní charakter Brna do roku 1938, kde historické jádro obývaly především německé a židovské rodiny, u nichž sloužili čeští a moravští venkované. Obchodním a bytovým účelům slouží dům dodnes, cukrárnu zde však již nenajdeme, současné výkladce prodejen v přízemí pak výrazně narušují jinak dobře dochovanou historizující fasádu.
Matěj Kruntorád