Již roku 1826 založil rytíř Georg von Högelmüller spolu s opatem starobrněnských augustiniánů Cyrilem Františkem Nappem Pospolný ústav pohořelný pro Moravu a Slezsko, který dal základ pozdější Moravskoslezské vzájemné pojišťovně. Ústav již před rokem 1880 zakoupil novorenesanční dům čp. 3 na hlavním brněnském náměstí, aby na jeho místě vystavěl své nové sídlo. Projekt Ottokara Burgharta měl realizovat Eduard Exner. V souvislosti s brněnskou asanací, umožněnou zákonem z roku 1894, se pojišťovna rozhodla zakoupit dva sousední starší domy, zbořit je a novostavbou vymezit novou uliční čáru dnešní Rašínovy ulice. Roku 1898 vypsala architektonickou soutěž, která byla široce obsazená a ve které zvítězil vídeňský tvůrce Joseph Hudtz s návrhem novorenesančního paláce. Bankovní instituce doporučení odborné poroty nerespektovala, aniž uvedla důvod a přes rozhořčení zejména vídeňských architektů vypsala soutěž novou, v níž zvítězil Josef Nebehosteny, který vzápětí vyhrál i konkurz na realizaci stavby.
Realizovaná monumentální průčelí Nebehosteny koncipoval svým způsobem jako procházku evropskou klasickou architekturou. Bosovanému přízemí dominoval novobarokní portál s rozeklaným frontonem (během první republiky vznikly nové vstupy a prosklené výkladce v kovových rámech, které původní fasádu nahradily). Další dvě podlaží mají novorenesanční podobu ovlivněnou toskánskou architekturou, šambrány oken horního patra odkazují spíše na manýrismus 16. století. Štíty na atice a hmoty střech jsou novobarokní. Podobně zdobné jsou rovněž interiéry, ve kterých se uplatnily zejména dřevěná obložení a náročná truhlařina dveří a jejich zárubní. Tato ryze eklektická architektura pozdního historismu se stala terčem kritiky hned po několika desetiletích od svého vzniku. Razantní proměnu stylu dobře dokládá naproti stojící Moravská banka postavená Bohuslavem Fuchsem a Ernstem Wiesnerem na konci dvacátých let minulého století. Vážnost peněžní instituce již nebyla podpořena důrazem na historické klasické formy, nýbrž ryze současnou sebevědomou formou a nákladnými materiály ve výzdobě interiéru.
Dnes objekt slouží finančnímu úřadu, který využívá celý dům vyjma přízemí s obchody. Dochována je nejen fasáda, ale i řada původních prvků v interiéru.
Matěj Kruntorád
