Vladimír Beneš
Po maturitě na IV. státní reálce v Brně v roce 1925 vystudoval v letech 1925–1932 a 1935–1936 architekturu a pozemní stavitelství na České vysoké škole technické v Brně (dnešní VUT). Po studiích působil do roku 1936 v ateliérech architektů Adolfa Liebschera a Jaroslava Syřiště. Z tohoto raného období Benešovy tvorby se dochovalo několik nerealizovaných návrhů na adaptaci kavárny Bellevue v Joštově ulici v Brně (1933), na obchodní portál firmy Karla Tejkala v Masarykově ulici v Brně (1935) a na horskou rekreační chatu (1935).
Mezi lety 1936–1937 se jako stipendista dostal do pařížského ateliéru architekta Le Corbusiera, kde úspěšně působil jako kreslič. Zde se mimo jiné zabýval urbanistickými plány francouzského města Hellocourt, které bylo vybudováno při továrně firmy Baťa ve francouzském regionu Lorraine, projektem Pavillon des Temps Nouveaux pro světovou výstavu v Paříži (1937) a návrhem Îlot insalubre no. 6 v Paříži. Beneš se se svým návrhem z roku 1936 účastnil i soutěže na pavilon města Paříže pro plánovanou Světovou výstavu.
Po návratu do Brna pracoval mezi lety 1937–1939 ve společném ateliéru se svým přítelem architektem Antonínem Kurialem, který se později kromě vlastní architektonické praxe zabýval výzkumem moravské a slezské lidové architektury. Společně se podíleli na surrealisticky pojaté scénografii hry Strach uvedené Zemským divadlem v Brně roku 1933, na návrhu nerealizovaného rodinného domu Ing. Vladimíra Sigmunda v Lutíně (1938) a na realizaci vily Benešova bratra v Říčmanicích (1938–1939), o které Beneš přemýšlel již během svého působení v Le Corbusierově ateliéru.
Během 2. světové války se Beneš vrátil do ateliéru architekta Jaroslava Syřiště. Do tohoto období spadá například jeho nerealizovaný návrh obytného domu manželů Labských v Brně-Židenicích (1940) a realizace rodinného domu v Nedvědici (1940).
V poválečném období provozoval mezi lety 1945 a 1950 vlastní ateliér, z této doby pochází řada jeho urbanistických realizací pro menší města v okolí Brna, například zastavovací plány Bílovic nad Svitavou (1945), Oslavan a Zbýšova (1949) a urbanistické koncepty sídlišť v Oslavanech, Zbýšově a Rosicích (1946), jejichž struktura zůstala neporušena do současnosti. Přestože se tato sídliště omezují na typizovanou obytnou výstavbu, jejich prostorové řešení je na svou dobu unikátní. Patrně z tohoto období pochází také nedatovaný zástavbový plán dodnes nezastavěné oblasti mezi Tuřany a Holáskami, jenž kromě obytných staveb počítal i s budovami základní a mateřské školy, dětským hřištěm, kulturním domem, rozsáhlým sportovním areálem a venkovním a krytým plaveckým bazénem. Z tohoto období Benešovy tvorby je nutné zmínit i adaptaci bývalého hotelu Evropa na nároží Masarykovy a Jánské ulice (1948), která je na budově dodnes patrná, přestože její prostory slouží jinému účelu. Čistá světlá kamenem obložená fasáda prolomená velkými černě rámovanými výkladci v přízemí a v patře je ve velké míře zachovaná ve své původnosti, stejně jako je tomu u zajímavého vinutého schodiště v prostorách dnešního knihkupectví.
Později se Beneš věnoval především realizacím zemědělských staveb, neboť v letech 1950–1951 pracoval pro Československé státní statky, v období 1951–1953 pro Zemědělské stavební závody a mezi lety 1953–1954 pro Projekční službu Ministerstva zemědělství. Od roku 1954 až do roku 1958, kdy odešel do invalidního důchodu, byl zaměstnán jako architekt v brněnském Agroprojektu. Na některých stavbách z tohoto období je lehce patrný vliv socialistického realismu. V poměru k Benešově předválečné tvorbě mají tyto budovy klasičtější provedení, přestože je na nich stále patrné Le Corbusierovo školení. Na brněnském komplexu Výzkumného ústavu veterinárního lékařství (1955–1980) tvořeného budovami s pultovými střechami se tento fakt projevuje stejně zřetelně jako na Střední zemědělské technické škole v Bystřici nad Pernštejnem (1961). Areál brněnské Krajské veterinární správy (1954) sestávající z budov opatřených valbovou střechou se soudobé architektonické produkci s prvky socialistického realismu moc nevymyká. Podobně je tomu u bytového domu na Údolní ulici v Brně (1957).
V tomto období začíná Beneš také spolupracovat s architektem Viktorem Dohnalem, jenž se věnoval mimo jiné přestavbám interiérů kostelů a kaplí. Spolu vytvořili trojici soutěžních návrhů na Státní divadlo v Brně (1956), Státní divadlo v Ostravě (1958) a budovy farmy (1957).
Období strávené v penzi reprezentuje v Benešově tvorbě zejména zmiňovaná realizace Střední zemědělské technické školy v Bystřici nad Pernštejnem (1961). Fasáda monoliticky působící budovy s plochou střechou je členěna pouze pomocí velkých oken a prosklených dveří. V jádru školy postavené na čtvercovém půdorysu se nachází nezastřešené atrium, díky němuž se dostává více denního světla do interiérů.
Nevšední různorodost a množství realizací a projektů architekta Vladimíra Beneše, stejně jako stylová pestrost jednotlivých staveb vzbuzují otázku, proč jeho dílu nebyla dosud věnována větší odborná pozornost. Za jeho nejzajímavější stavbu lze pokládat říčmanickou vilu, která byla (stejně jako další architektovy realizace) až do konce 80. let zcela opomenuta, dokud na ni ve svém článku neupozornil historik architektury Rostislav Švácha.
ŠB
Architekt/ka
Vladimír Beneš
Datum narození
6. 12. 1903 Brno
Datum úmrtí
23. 7. 1971 Brno
Literatura
Ivan Wahla,
Petr Pelčák (eds.),
Generace 1901–1910. První absolventi české školy architektury v Brně (kat. výst.),
Brno 2001
Jan Sedlák (ed.),
Slavné vily Jihomoravského kraje,
Praha 2007
Kolektiv autorů,
Středisko. Revue pro umění a kulturu,
1933
Lenka Popelová,
Eva Špačková - Radovan Lipus (ed.),
Svět architektury a divadla : architekt Ivo Klimeš,
Praha 2014, Lenka Popelová, Vliv soutěžních projektů na vývoj divadelních staveb
Anděla Horová,
Nová encyklopedie českého výtvarného umění : Dodatky,
Praha 2006
Renata Vrabelová (ed.),
Brno. Architektura / Architecture. 1945–1990,
Brno 2009, s. 249
Rostislav Švácha,
Domov,
1988
Iloš Crhonek,
Školy Jihomoravského kraje 1945-1970,
Brno 1971
Prameny
Pavillon des Temps Nouveaux, Paris, 1936, on-line: http://www.fondationlecorbusier.fr/corbuweb/morpheus.aspx?sysId=13&IrisObjectId=5070&sysLanguage=fr-fr&itemPos=45&itemSort=fr-fr_sort_string1%20&itemCount=78&sysParentName=&sysParentId=64, 24.10.2018.
Muzeum města Brna, Oddělení dějin architektury a ubanismu, fond architekta Vladimíra Beneše, návrh vily dokrtora Pejchala(Brno-Stránice), inv. č. 231 257-231 265, [Vladimír Beneš], nedatováno.
Muzeum města Brna, Oddělení dějin architektury a ubanismu, fond architekta Vladimíra Beneše, návrh adaptace hotelu Evropa v Brně (nároží Masarykovy a Jánské ulice), inv. č. 230 995-230 998, Vladimír Beneš, Brno, 1948.
O jaké stavby zůstalo Znojmo ochuzené a bez jakých by se obešlo?, on-line: http://www.znoj-tyden.cz/_old/printart.php?id=8019, 24. 10. 2018.
Muzeum města Brna, Oddělení dějin architektury a ubanismu, fond architekta Vladimíra Beneše, návrh obytného domu Josefa a Štěpánky Labských (Brno-Židenice), inv. č. 231 061-231 075, Vladimír Beneš, Brno, chybně uvedený datum („KVĚTEN 194“).
Zemědělská technická škola, on-line: https://info.bystricenp.cz/zemedelsko-technicka-skola-v-bystrici-nad-pernstejnem, 24. 10. 2018.
Muzeum města Brna, Oddělení dějin architektury a ubanismu, fond architekta Vladimíra Beneše, urbanistický návrh na rozšíření Tuřan, inv. č. 231 975, 231 974, [Vladimír Beneš], nedatováno.
Muzeum města Brna, Oddělení dějin architektury a ubanismu, fond architekta Vladimíra Beneše, stavební plány SVVÚ Brno – hlavní budova, inv. č. 232 262-232 270, Vladimír Beneš (Agroprojekt), Brno, 1954
Muzeum města Brna, Oddělení dějin architektury a ubanismu, fond architekta Vladimíra Beneše, návrh laboratorního mobiliáře, inv. č. 231 581-231 584, Vladimír Beneš, Brno, 1967.
Bataville, on-line: https://fr.wikipedia.org/wiki/Bataville, 24. 10. 2018.
Muzeum města Brna, Oddělení dějin architektury a ubanismu, fond architekta Vladimíra Beneše, Soutěžní návrh Pražské pojišťovny : pohled na fasádu (Brno-střed), inv. č. 230 918, 230 918, [Vladimír Beneš], nedatováno.
Muzeum města Brna, Oddělení dějin architektury a ubanismu, fond architekta Vladimíra Beneše, adaptace kavárny Bellevue: návrh půdorysu a technická zpráva , inv. č. 230 914, 230 915, Vladimír Beneš, Brno, nedatováno.
