Německý dům, jenž do konce druhé světové války tvořil dominantu středu města, se záhy po svém vzniku v roce 1891 stal přirozenou základnou pro rozrůstající se německé ženské hnutí, zejména to středostavovské. Pomineme-li římské katoličky, jejichž spolkové struktury nacházely oporu v budovách církevních řádů, můžeme s Německým domem spojit zejména aktivity Židovského ženského spolku (Israelitischer Frauenverein in Brünn), založeného v roce 1867 a o rok později vzniklého Evangelického ženského spolku (Evangelischer Frauenverein). Oba sice byly orientovány především na charitativní činnost v rámci vlastní náboženské obce, s funkcí Německého domu, jako reprezentačního sídla převážně liberálně orientovaného německého obyvatelstva, však byly na pojeny. Ve výborech obou těchto spolků byly činné manželky důležitých představitelů komunální i zemské správy a průmyslových elit. Podobně nepřímou vazbu na Německý dům vidíme u Brněnského ženského výrobního spolku (Brünner Frauenerwerbsverein) z roku 1873, který je možné označit za německou variantu známější české Vesny. Šlo rovněž o sdružení orientované na vydržování vlastní pokračovací dívčí a vyšívací kreslířské školy, která našla sídlo na dnešní třídě Kapitána Jaroše 7 (dnes novostavba sídla Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a zachovalá původní budova spolkové školy ve dvorním traktu). Škola měla velmi dobré renomé a spolek na ni dostával pravidelně dotace od ministerstva obchodu, moravského místodržitelství, zemského sněmu, brněnské městské rady, nejrůznějších šlechticů, politiků i spořitelen. V Německém domě našel útočiště též Vlastenecký ženský pomocný spolek Červeného kříže pro Moravu (Patriotischer Frauen-Hilfsverein vom Rothen Kreuze für Mähren), založený roku 1879, který byl střechovým zemským spolkem ženských okresních sdružení při rakouském Červeném kříži. Tradiční školské a na charitu orientované ženské spolky, které je možno spojit s vyšší střední třídou a šlechtou, rozšířily v 80. letech 19. století sociálně pestřejší ženské skupiny nacionálně profilovaných sdružení. To souznělo s celkovým zpolitizováním veřejného prostoru a emancipací rolnického, dělnického a katolického hnutí. V roce 1884 vznikla v Brně ženská a dívčí místní pobočka Německého školského spolku (Deutscher Schulverein), jež posléze sídlila taktéž v Německém domě. Dámské, později ženské pobočky obranných nacionálních svazů se rozrůstaly v souvislosti s postupující politickou a národnostní polarizací moravské společnosti kolem přelomu 19. a 20. století. Brněnské Němky v roce 1896 ustavily ženskou skupinu Svazu Němců severní Moravy (Bund der Deutschen Nordmährens), v roce 1905 pak pobočku Svazu Němců jižní Moravy (Bund der Deutschen Südmährens) a o dva roky později ženskou buňku Svazu Germánů (Bund der Germanen) s názvem Brunhilde. Jako poslední vznikl před rokem 1914 tělocvičný Svaz německých dívek (Deutscher Mädchenbund). Společným jmenovatelem jejich aktivit bylo pořádání lidových zábav, charitativních akcí a pěstování vztahu k němectví (např. slavnosti slunovratu, památné dny, podpora jihomoravských německých studentů). Feministickou orientaci nezapřely hned dva zastřešující spolky. Prvním byl Svaz německých žen (Deutscher Frauenbund), založený v roce 1899 v Brně, jenž hrál v německém ženském hnutí stejnou organizační roli jako zmíněná Moravská ženská útulna. Vyloženě feministické cíle měla brněnská pobočka Vídeňského výboru pro volební právo žen (Wiener Frauenstimmrechtskomitee), ustavená v roce 1911 Leonorou Sinaibergerovou, hlavní osobou německého liberálně orientovaného feminismu na jižní Moravě. Pobočka podala moravskému zemskému sněmu hned několik peticí za přiznání aktivního volebního práva ženám a široce se věnovala i jiné občansko-právní problematice. V lednu 1914 tato brněnská feministická lobby svolala konferenci vídeňských, pražských a opavských aktivistek, na níž byl založen Německorakouský spolek pro volební právo žen (Deutsch-österreichischer Verein für Frauenstimmrecht).
Na rozmanitosti a košatosti německých ženských spolků neměl vliv ani tak zánik Rakouska-Uherska – většina zmíněných sdružení zde úspěšně fungovala i v meziválečném období – jejich aktivity skončily až v roce 1945 s odsunem německého obyvatelstva. Tento historický zvrat ovlivňuje také naši znalost, respektive neznalost německého ženského hnutí, jehož materiály se v tuzemských archivech zpravidla zachovaly buď fragmentárně, nebo vůbec.
Hana Krutílková, Moravské zemské muzeum
