Tři rodinné dvojdomky

AL03

„V Brně usiluje o to Bytová společnost vedená Janem Vaňkem, která uplatňuje ve své praksi soustavně moderní zásady Le Corbusierovy a Loosovy. Jsou to principy hospodárnosti, účelnosti a konstruktivismu jako protiklady dosavadního dekorativismu v architektuře, která využitím novodobých technických vymožeností a správným uplatněním povahy materiálu spěje k normalisaci, standartisaci a typisaci.“
Josef Zamazal, Nové typové domy v Brně, Lidové noviny XXIV, 4. 4. 1926, č. 173, s. 17–18,
cit. s. 17.

Poté, co byl Jan Vaněk kvůli ekonomickým problémům donucen opustit vedení Spojených U. P. závodů, založil spolu s architektem Stanislavem Kučerou novou firmu. Standard bytová společnost (S. B. S.) se vedle výroby nábytku orientovala také na projekční činnost. Jedním z prvních počinů byla realizace tří rodinných dvojdomků v Alešově ulici v Černých Polích, a to včetně vnitřního vybavení. Architekt Kučera (někdy bývá mezi autory uváděn také Jaroslav Grunt, jehož jméno ale na výkresech chybí) v těchto projektech varioval princip tzv. domu s jednou zdí / Haus mit einer Mauer, který si nechal v únoru 1921 ve Vídni patentovat Adolf Loos. V praxi jej – ve spolupráci s architekty Hugem Mayerem a Margarete Schütte-Lihotzky – využil pro výstavbu řadových domů na sídlišti Heuberg v letech 1923–1924, a to v době, kdy byl hlavním architektem vídeňského osidlovacího úřadu. Loosovy domy jsou dnes jen částečně zachovány.
Jednopatrové podsklepené dvojdomky v Alešově ulici byly původně určeny pro sériovou výrobu a měly se proto vyznačovat tvarovou a ekonomickou redukcí – cena však nakonec převýšila předpokládané náklady. Domek na Alešově ulici čp. 32 si nechal postavit přímo Jan Vaněk. Stavby byly koncipovány jako prosté k sobě přiléhající kubusy na zrcadlovém půdorysu, jejichž jednoduchost podtrhuje hladká fasáda a narušují ji pouze markýzy a převýšené boční zdi, které mají nosnou funkci. Po konstrukční stránce se jednalo o experimentální stavby odvozené od Loosovy koncepce domu s jednou zdí – nosné zdi jsou vytažené do výšky, zbývající stěny jsou zavěšené a tvoří je dřevěná kostra s cihlovou vyzdívkou. Vstupy jsou situovány buďto z ulice nebo z bočního průčelí (dle typu „M“ nebo „N“).
Zajímavá je i koncepce vnitřního řešení. Přízemí bylo určeno pro obývací pokoj, kuchyň, toaletu a komoru; patro přístupné po subtilním schodišti bylo vyhrazeno pro dvě nebo tři ložnice a koupelnu. Vybavení, které tvoří volný i vestavěný nábytek, bylo navrženo jako účelné až minimalistické. Zabudované skříně v patře měly dokonce dělící funkci – nahrazovaly stěnu mezi koupelnou a ložnicí, čímž šetřily místo. Vytápění bylo po anglickém vzoru zajištěno krbem z haly. „Je to v zásadě zdravá industrializace výrobního pochodu, který stojí v příkrém rozporu k individuální libovolnosti,“ shrnul v roce 1926 pojetí domků Josef Zamazal.

                                                                                                                                  JK