Realizace tří rodinných dvojdomků v Alešově ulici v Černých Polích, včetně vnitřního vybavení byla prvním počinem nově založené firmy Standard bytová společnost (S. B. S.), kterou založil Jan Vaněk (spolu s architektem Stanislavem Kučerou) poté, co byl kvůli ekonomickým problémům donucen opustit vedení Spojených U. P. závodů. S. B. S. se vedle výroby nábytku orientovala také na projekční činnost. Architekt Kučera (někdy bývá mezi autory uváděn také Jaroslav Grunt, jehož jméno ale na výkresech chybí) v těchto projektech varioval princip tzv. domu s jednou zdí / Haus mit einer Mauer, který si nechal v únoru 1921 ve Vídni patentovat Adolf Loos. V praxi jej – ve spolupráci s architekty Hugem Mayerem a Margarete Schütte-Lihotzky – využil pro výstavbu řadových domů na sídlišti Heuberg v letech 1923–1924, a to v době, kdy byl hlavním architektem vídeňského osidlovacího úřadu. Loosovy domy jsou dnes jen částečně zachovány.
Jednopatrové podsklepené dvojdomky v Alešově ulici byly původně určeny pro sériovou výrobu a měly se proto vyznačovat tvarovou a ekonomickou redukcí – cena však nakonec převýšila předpokládané náklady. Domek na Alešově ulici čp. 32 si nechal postavit přímo Jan Vaněk. Stavby byly koncipovány jako prosté k sobě přiléhající kubusy na zrcadlovém půdorysu, jejichž jednoduchost podtrhuje hladká fasáda a narušují ji pouze markýzy a převýšené boční zdi, které mají nosnou funkci. Po konstrukční stránce se jednalo o experimentální stavby odvozené od Loosovy koncepce domu s jednou zdí – nosné zdi jsou vytažené do výšky, zbývající stěny jsou zavěšené a tvoří je dřevěná kostra s cihlovou vyzdívkou. Vstupy jsou situovány buďto z ulice nebo z bočního průčelí (dle typu „M“ nebo „N“).
Zajímavá je i koncepce vnitřního řešení. Přízemí bylo určeno pro obývací pokoj, kuchyň, toaletu a komoru; patro přístupné po subtilním schodišti bylo vyhrazeno pro dvě nebo tři ložnice a koupelnu. Vybavení, které tvoří volný i vestavěný nábytek, bylo navrženo jako účelné až minimalistické. Zabudované skříně v patře měly dokonce dělící funkci – nahrazovaly stěnu mezi koupelnou a ložnicí, čímž šetřily místo. Vytápění bylo po anglickém vzoru zajištěno krbem z haly. „Je to v zásadě zdravá industrializace výrobního pochodu, který stojí v příkrém rozporu k individuální libovolnosti,“ shrnul v roce 1926 pojetí domků Josef Zamazal.
JK
