Náhrobek Františka Sušila

AL29

Náhrobek Františka Sušila (Brno, ÚH, sk. 28, hrob č. 39–41), 1871, bílý mramor, bronz. Náhrobek se původně nacházel na Městském hřbitově na ul. Kounicově, odkud byl po jeho zrušení přenesen na Ústřední hřbitov. Roku 1893 adaptováno na dvojhrob Františka Sušila a Matěje Procházky.


Dílčím způsobem se Adolf Loos st. podílel také na náhrobku Františka Sušila (1804–1868), kněze, teologa a sběratele lidových písní, autora sbírky Moravské národní písně, která inspirovala řadu českých hudebních skladatelů (Antonín Dvořák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů aj.).
Náhrobkům významných osobností byla ve druhé polovině 19. století věnována značná pozornost; reprezentativní náhrobky, často financované z veřejných prostředků a sbírek, totiž přebíraly funkci jejich veřejných pomníků. To byl také případ Sušilova náhrobku. Výbor, který měl zajistit jeho zbudování, byl ustanoven v roce 1868, předsedou byl zvolen hrabě Egbert Belcredi (1816–1894). Mramorový monument navrhl vídeňský architekt Theophil von Hansen a realizoval jej kroměřížský sochař a řezbář Tomáš Beck (1835–1908). Adolf Loos st. pro ústřední niku náhrobku zhotovil z carrarského mramoru Sušilovu bustu s dvojicí andílků po stranách.
V současnosti je v nice (kde původně stála Sušilova busta) osazena novější sochařská figura Krista Spasitele, pocházející z roku 1893, kdy Johann Eduard Tomola původní náhrobek adaptoval na dvojhrob Františka Sušila a Matěje Procházky. Při této příležitosti zhotovil také bronzový medailon s dvojportrétem obou zemřelých, který je dnes na přední straně horní části soklu místo původního vavřínového věnce.
Sušilův náhrobek byl slavnostně odhalen 26. července 1871 a časopis Světozor o něm uveřejnil obsáhlý článek i s jeho detailní kresbou od známého ilustrátora Františka Chalupy. „Pomník má ráz kaple v slohu řeckém a zbudován jest zcela ze slezského mramoru, poprsí pak Sušilovo (dílo pana Loosa z Brna), andělé na sarkofágu a kapitály sloupu z mramoru kararského.“ (Pomník Frant. Sušila na hřbitově brněnském, Světozor V, 29. 9. 1871, č. 39, s. 461–462.)
V souvislosti s touto zakázkou dokázal Adolf Loos st. skvěle uplatnit svého obchodního ducha, když již více než rok před odhalením náhrobku byl připraven produkovat Sušilovo sádrové poprsí, které by si mohli zájemci zakoupit. „Pan Loos v Brně, který shotovil z kararského mramoru výtečné poprsí Františka Sušila pro pomník jeho, uvolil se, že shotoví podle vzoru tohoto sádrové poprsí, 14 coulů vysoké, pakli se dostatečný počet odběratelů přihlásí. Bude-li nejméně 100 odběratelů, má státi poprsí 2 zl. Čím více odběratelů než 100, tím lacinější bude poprsí. Pan Loos jest v shotovování poprsí skutečně umělcem. Jelikož Sušil mnoho žáků a ctitelů čítá v celé diocesi, lze se nadíti, že se aspoň 100 odběratelů poprsí, jež zdobiti bude každý příbytek, přihlásí.“ (Moravská orlice VIII, 13. 5. 1870, č. 109, s. 2) Zájemci o Sušilovo poprsí se měli přihlásit v redakci Moravské orlice osobně nebo písemně. Ze známých osobností, které tak již učinily, byli uvedeni např. archivář a historik Vincenc Brandl, redaktor Moravské orlice a jednatel Sokola Brno Jindřich Dvořák, teolog a hudební skladatel Josef Chmelíček, filolog a sběratel lidových písní František Bartoš, fotograf Karel Klíč nebo starosta první sokolské župy moravské Florian Zedník. Loosova busta Františka Sušila z patinované sádry, signovaná na boční straně podstavce A. Loos a na přední straně podstavce značená SUŠIL, jejíž provedení odpovídá popisu, je také uložena ve sbírkách Muzea města Brna.

                                                                                                                                             PC
 

Název
Náhrobek Františka Sušila

Datace
0000

Kód
AL29

Typ
Sakrální, funerální stavba

Adresa
, Brno, !nezařazeno