Monumentální budova Dělnické úrazové pojišťovny, navržená ve stylu klasicizující geometrické moderny brněnským architektem Bohumírem Františkem Antonínem Čermákem, je jednou z nejvýznamnějších brněnských raně modernistických staveb.
Stavba administrativní budovy Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko (Arbeiterunfallversicherungsanstalt für Mähren und Schlesien in Brünn) byla připravována již od roku 1910 pod záštitou kanceláře městského architekta Josefa Jellinka, jejíž zaměstnanec Josef Fiala vytvořil půdorysné návrhy.
Na řešení vnějších fasád byla 14. února 1912 vyhlášena veřejná architektonická soutěž, do které bylo přihlášeno 18 projektů. Výběr byl omezen na autory narozené či působící na Moravě, což bylo odrazem tehdejšího moravského zemského vlastenectví. První cenu získal architekt Bohumír František Antonín Čermák, jehož návrh byl oceněn zvláště pro racionalitu řešení. Čermákův modernistický návrh korespondoval se snahou zadavatelů, aby se vzhled budovy, s přihlédnutím k jejímu humánnímu účelu, vyhnul nadměrné okázalosti exteriéru i interiéru. Realizaci stavby v letech 1912–1913 vedl stavitel Josef Müller.
Bohumír Čermák vyšel z obvyklého palácového schématu, které však oprostil od tradiční monumentálnosti a v rámci unikátního architektonického řešení na něj aplikoval nový styl nastupující geometrické moderny. Hra geometrických linií převládla nad secesní florální ornamentikou a na mnoha místech je jasně patrný čtvercový útvar jako dominantní prvek (věžice střechy, štukový strop foyeru). Modernistický výraz kulminuje v horních partiích atikové nástavby se stupňovitou střechou s kvadratickým zakončením věžic, která vytváří nezaměnitelnou, zdaleka viditelnou siluetu.
Řadová čtyřpatrová budova postavená na půdoryse ve tvaru písmene U má monumentální uliční průčelí vertikálně členěné třemi rizality. Ty jsou v prvním patře akcentovány průběžnými balkony a ve střední části také půlkruhovými okny. V ose centrálního rizalitu je situován monumentální vstupní portál, nad kterým je opět vyzdvižen balkon. Dekor fasády ve stylu klasicizující či geometrické moderny využívá prvky vycházející ze základních geometrických tvarů. Pozoruhodná je zejména střecha budovy – moderně pojatá geometrizovaná soustava střešních těles podtrhuje dojem expresivity a monumentality. Čelní stěna atikové nástavby nad ústředním rizalitem nese monumentální figurální vlys s alegorií šesti profesí: zemědělce, kováře, tesaře, zedníka, textilního dělníka a tiskaře. První reliéf zobrazuje sekáče stojícího před obilným polem, představuje alegorii zemědělství. Druhý reliéf zachycuje dva kováře při práci, doplňkové atributy (ozubené kolo) odkazují k alegorii průmyslu. Třetí reliéf představuje tesaře (postava drží v rukou velkou sekyru a hoblík, v pozadí je pásová pila/katr). Čtvrtý reliéf je komponován jako práce na stavbě: dva zedníci zdí cihlovou zeď, žena za nimi míchá maltu. Pátý reliéf zleva zobrazuje dělníka u textilního stroje, a zastupuje tak pro Brno klíčový textilní průmysl. Šestý reliéf zachycuje tiskařského dělníka, který ukazuje obsah vytištěných novin muži u tiskařského stroje.
Reliéfy zřejmě vznikly podle ideového návrhu sochaře Leopolda Hohla, který roku 1913 zhotovil sádrový model vlysu s výjevy pracujících dělníků. Zakázku však realizoval brněnský sochař Alfred Dressler, který z návrhu vycházel jen velmi volně a vytvořil dílo obsahem i formou odlišné. Reliéfy, které lze interpretovat jako znázornění práce a potenciální skryté hrozby v podobě nástrojů a strojů jako příčin úrazu, především srozumitelným způsobem sdělovaly smysl a poslání dělnické úrazové pojišťovny. Jsou však také zajímavé tím, že se jednalo o jeden z prvních příkladů realisticky vyobrazené sociální tematiky v médiu monumentálního sochařství na Moravě.
Budova Dělnické úrazové pojišťovny je na svou dobu unikátní také díky použití nových technologií i uplatnění moderních technických zařízení, byla například vybavena rozsáhlým teplovodním systémem pro umývárny a ústřední vytápění, jehož provoz zajišťovalo elektrické čerpadlo vídeňské firmy Zentralheizungswerke A. G.
Pozornost zasluhují rovněž částečně dochované reprezentační interiéry. Původní vestibul, patřící mezi nejvíc autentické raně modernistické interiéry v Brně, se vyznačuje vytříbenou elegancí. Prostor dekoruje štuková výzdoba se čtvercovými kazetami stropu a kanelovanými pásy na stěnách, mramorové obklady z modrého belgického mramoru, světlá piškotová dlažba, nápadné modernistické kandelábry na zídkách vedle schodiště či prosklená příčka s dveřmi ke schodišti s fasetovanými skly. Po stranách průchodu k výtahu je v nikách osazena dvojice protějškových figur puttů, alegorie zemědělství a průmyslu. Společnými prostory budovy prostupuje secesní motiv stylizovaného květu zvonku, který se opakuje ve vitrážích oken, ve štukových ornamentálních pásech hran pilířů či v medailonech štukové výzdoby stropu na podestách schodiště. Velká část původního zařízení z černého dubu a zelené kůže vznikla v umělecko-řemeslných dílnách založených Bohumírem F. A. Čermákem (Bürgerliche Handwerkskunst).
V současné době nachází muzeum a zážitkový hostel Franz Kafka Špitál, do jehož interiéru se můžete podívat i zde prostřednictvím virtuální prohlídky.
PC
