Během velké brněnské asanace docházelo také k výrazně kontroverzním demoličním zásahům, které budily pozornost soudobého ústředního památkového orgánu, C. k. Centrální komise pro výzkum a ochranu architektonických památek, v jejímž čele stál významný historik umění Max Dvořák. Vedle likvidace tzv. královské kaple na Dominikánském náměstí k nim také patřila demolice Dietrichsteinského paláce ve výseči ulic Masarykovy a Josefské a jeho nahrazení neobarokní novostavbou.
Jeden z architektonicky nejcennějších barokních paláců Brna, zbudovaný v letech 1738–1748 snad podle návrhu architekta Františka Antonína Grimma hraběcí větví slavného aristokratického rodu, přešel roku 1773 do majetku starohrabat ze Salm-Reifferscheidtu a poté roku 1810 do státního držení. Ve druhé polovině 19. století se palác stal sídlem Moravského zemského finančního ředitelství. V závěru století již přestával starý palác kapacitně dostačovat potřebám moderní byrokratické správy, a proto roku 1903 udělilo Ministerstvo financí souhlas s rekonstrukcí stávající budovy v předpokládaném nákladu 600 000 korun. Přes původní záměr barokní palác částečně uchovat byl nakonec roku 1905 zcela snesen. Max Dvořák prosadil skrze zemského konzervátora Ferdinanda Hracha alespoň zachování a druhotné osazení některých cenných kamenických a kovářských prvků barokního paláce do novostavby.
V letech 1905–1907 byla brněnskými staviteli Antonem Jelinkem a Martinem Fleischhackerem podle projektu dosud neznámého tvůrce, pravděpodobně z architektonické kanceláře Ministerstva vnitra ve Vídni, vybudována zcela nová rozlehlá administrativní budova, jejíž stavební náklad se oproti původnímu rozpočtu zdvojnásobil. Vzniklý monumentální městský palác byl ve své podstatě moderní polyfunkční stavbou, která však svou důraznou neobarokní formou i sekundárně použitými původními prvky byla programovou reminiscencí na předchozí barokní stavbu.
Monumentální blok čtyřpatrových křídel soustředěných kolem dvou nádvoří byl opatřen neobarokními průčelími. Architektonicky působivá fasáda orientovaná do dnešní Masarykovy ulice byla akcentována dvěma postranními rizality završenými štíty a hranolovými pavilony. Balkon nad neobarokní portálovou architekturou byl v souladu s intencemi Ferdinanda Hracha opatřen původní barokní dekorativní mříží od uměleckého zámečníka Heinricha Gottfrieda Förstera nesoucí iniciály Leopolda hraběte Dietrichsteina, stavebníka paláce. Obdobný mřížový parapet balkonu se nachází i na východním průčelí do ulice Josefské. Na nádvořích byly sekundárně instalovány portály původního paláce dekorované vázami od dietrichsteinského dvorního sochaře Ignáce Lengelachera.
Monumentální historizující palác, který dodnes slouží jako sídlo Odvolacího finančního ředitelství, tvoří spolu s přiléhajícím komplexem bývalého františkánského kláštera s kostelem sv. Maří Magdalény jeden z klíčových urbanistických komponentů jádra Brna. Jeho vznik je sice spojen s brutálním demoličním zásahem do historické zástavby města a s likvidací významné barokní architektury, představuje ale promyšlený stavební počin, který architektonicky působivým čelním i zadním průčelím zdařile skrývá nadměrné hmoty svých administrativních křídel i absenci starobylosti a překvapivě pozitivně dotváří okolní městský prostor.
Aleš Homola