Dům umění města Brna

Dům umění města Brna spolu s Mahenovým divadlem vytváří na Malinovského náměstí nerozlučnou dvojici, která symbolizuje etapu budování okružní třídy v 80. letech 19. století. Mahenovo divadlo vybudované v roce 1882 je nejstarším objektem tzv. ringstrasse, zatímco Dům umění ji v roce 1911 v podstatě uzavřel. Historizující architektura budovy Mahenova divadla si až do současnosti zachovala svoji nezměněnou podobu, naopak dnešní vzhled Domu umění je výsledkem poválečné přestavby podle návrhu Bohuslava Fuchse, na niž zřetelně navázala i poslední rekonstrukce v roce 2007 (Markéta Hrůšová, Petr Hrůša, Architekti Hrůša a spol.).
Původní Dům umělců, Kaiser Franz-Josefs-Jubiläums Künstlerhaus, vznikl podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Carla Rieda v roce 1911. Riedův návrh vybrala odborná porota za účasti nejvýznamnějších architektů své doby, Otto Wagnera a Friedricha Ohmanna. Fasáda symetrické stavby s oválným vstupním rizalitem byla bohatě zdobena florálními štukovými motivy, volné oblouky vstupu volně parafrázovaly sousední stavbu divadla. Zatímco řešení vnitřních výstavních prostor bylo pojato výrazně moderním způsobem a prosklenými střechami proudil do horních sálů dostatek přírodního světla, venkovní členění fasády zůstalo konzervativní. Na sochařské výzdobě průčelí se velmi projevil tehdy silný kult zposvátnění umění, „které se na křídlech fantazie odpoutává od všeho pozemského a vznáší se do říše ideálního“. Na terase byla umístěna čtyřmetrová socha Wielanda, uměleckého kováře z germánské mytologie, která byla střežena devíti kentaury symbolizujícími snad barbarské síly. Autorem sochařské výzdoby byl Carl Wollek.
Dům umění za druhé světové války silně poškodilo bombardování a jeho rekonstrukce se v roce 1946 ujal Bohuslav Fuchs. Ten především očistil fasádu od dekorativní výzdoby a původně zaoblený vstupní rizalit nahradil kubickým tvarem, ale vnitřní členění objektu bylo v zásadě zachováno. Bohuslav Fuchs od počátku počítal s reliéfní plastickou výzdobou průčelí, která ovšem nebyla nikdy realizována. Fuchs zřejmě uvažoval i o spolupráci s Vincencem Makovským, jehož sochařské realizace se k Domu umění nakonec dostaly, i když v jiné podobě než jako reliéf na průčelí, a dotváří jeho venkovní prostor dodnes.
Původně stálo na schodech před Domem umění sousoší Poutníci Franty Úprky a později ještě busta Tomáše Garrigua Masaryka od Vincence Makovského. V roce 1948 byly obě realizace odstraněny (Poutníci se dnes nacházejí před Zemanovou kavárnou) a Makovský dostal nové zadání na bustu maršála Malinovského, velitele Rudé armády. Jeho portrét sochař údajně vytvořil na základě jedné novinové fotografie. Těsně před revolucí v roce 1989 přibyla ještě Makovského Žena se snopem, rozměrná socha umístěná na nově zbudované kaskádovité fontáně, která ale nebyla nikdy uvedena do provozu. Terezii Petiškové, nynější ředitelce Domu umění, se podařilo získat podrobné informace vysvětlující okolnosti vzniku současného řešení prostoru před vstupem do DU:
„Důvodem úprav byl záměr tehdejšího Krajského výboru KSČ vytvořit z náměstí reprezentativní prostor, který by byl vhodný ke shromažďování a hodný významu svého jmenovce, sovětského osvoboditele Brna v roce 1945, maršála Malinovského. Plány prozrazují, že sochařská výzdoba náměstí měla původně začínat před Mahenovou činohrou plastikou Mima od sochaře Jiřího Marka (nyní před Bílým domem), směrem dolů po svahu měla následovat busta maršála Malinovského, umístěná na konzoli na 12 m vysokém pylonu. Okolo pylonu s bustou měl vzniknout upravený prostor pro shromažďování. Dolní část náměstí měla doslova uzavírat kašna na nároží před Domem umění. Měla, mimo jiné, oddělit náměstí od rušné ulice Koliště a zakrýt také veřejné toalety, které údajně narušovaly důstojné vyznění celého prostoru. Ze záměru vytvořit honosné, reprezentativní a bohatě ideologicky zdobené náměstí nakonec zbyla jen stavba kašny před Domem umění. Zdeněk Makovský žulovou kašnu se dvěma kaskádami ozdobil v horním patře kamennou plastikou sedící ženy se snopem, kterou dokončil jeho otec Vincenc Makovský někdy okolo roku 1938, a která pak stála dlouho na jejich zahradě. Socha ženy se snopem, dnes stojící před Domem umění má několik verzí a fází vzniku. Především je figura před DU variantou jedné z plastik, určených pro výzdobu kašny na náměstí Míru v Mělníku. V Mělníku má ale sedící figura před sebou džbán. K mělnické kašně se dochovala sochařská skica z roku 1936, která je nyní ve sbírkách Moravské galerie. Identickou verzi má plastika Ženy se snopem před nemocnicí v Novém městě na Moravě. Při srovnání skici a výsledných plastik, můžeme pozorovat posun v sochařově tvarosloví od měkkých, abstrahovaných tvarů odlívaných do bronzu, po robustní, zjednodušené tvary soch provedených v pískovci. V současné době usiluje Dům umění, Zeleň města Brna s podporou Odboru kultury MMB o úpravu prostoru před brněnskou kunsthalle. Výsledkem by měl být příjemný, prostor, který by lákal k pobytu a který by zval na výstavy a dění uvnitř Domu umění.“