Nájemní dům je součástí skupiny čtyř sousedících nájemních domů (Pellicova 47, 49, 51, 53), které vystavěl v roce 1912 brněnský stavitel František Valenta. Výrazně romanticky působící eklektickou architekturu na pomezí pozdního historismu, geometrické secese a moderny charakterizuje bohaté členění hmot a pozoruhodná figurální i ornamentální sochařská výzdoba. Vznik domů provázel spor mezi Františkem Valentou a brněnskou německou radnicí. Když stavitel požádal na jaře 1911 o povolení parcelace svých pozemků v Pellicově ulici, vystoupili proti tomu němečtí členové obecní rady Pirnos a majitel hotelu Padowetz. Dobový český tisk odráží nacionální zápal doby, když uvádí údajné vyjádření obou jmenovaných radních: „Není třeba hned povolovat parcelaci, když nějaký ‚Herr Frantischek Valenta‘ o ni žádá. V Špilberské ulici nelze prý stavět, poněvadž je příliš strmá.“ (Lidové noviny, 26. 4. 1911) Návrh byl pak skutečně zamítnut, což vyvolalo polemickou odezvu v českých novinách, krátce nato však byla parcelace i výstavba povolena. Nově postavené domy František Valenta spolu se svou ženou Marií vlastnil, v domě č. 47 také bydlel a sídlila zde rovněž kancelář jeho stavební firmy.
Až bizarně působící tvarosloví domu eklekticky vrství nejrůznější architektonické formy minulosti do té míry, že vzbuzuje dojem formální hříčky. Třípodlažní nárožní dům má výrazně pročleněné asymetrické uliční průčelí akcentované trojicí vzájemně navazujících arkýřů na ústředním, mírně vystupujícím rizalitu. Každý z arkýřů má odlišný tvar a také jiné ukončení. První je konvexní, ukončený barokizujícím osovým štítem s čučky. Druhý, hrotitě do břitu zalomený arkýř je završen věžičkou a jeho stěna je prolomena výrazným oválným oknem evokujícím okula barokních staveb. Poslední hranolový arkýř pak ukončuje pultová stříška s balkonem, jehož parapet je členěn kazetami s prolamovanými ornamentálními výplněmi. Všechny arkýře jsou neseny stupňovitě profilovanými krakorci a konzolami. Na ploše fasády jsou nepravidelně rozmístěna okna různých rozměrů a tvarů, čtyři okna suterénu mají netypický lichoběžníkový tvar. Vstup do domu je situován v levé krajní ose, v nápadném půlkruhově zaklenutém portálu. Výraznou architekturu dotváří figurální i ornamentální dekor. V pravé krajní ose se v úrovni prvního patra nachází vysoký reliéf dívky s pštrosem. Tento námět patřil k oblíbeným secesním žánrovým motivům. Stojící postava dívky s dobovým účesem podaná v aktu má přes předloktí přehozen plášť, který v bohatých záhybech spadá k zemi. Dalšími součástmi sochařské výzdoby průčelí je reliéf s několika putti s vavřínovým věncem a girlandou dekorující fronton sdružených oken konvexního arkýře a stylizovaná váza s květy a vavřínovými závěsy umístěná pod figurálním reliéfem v úrovni přízemí.
Pavla Cenková