Na první pohled architektonicky výraznou vilu v nároží ulic Lipové a Květné si v letech 1909−1910 nechal postavit významný chirurg a zakladatel Masarykova onkologického ústavu v Brně MUDr. Jaroslav Bakeš. Narodil se 16. srpna 1871 v Blansku do vzdělané a zámožné rodiny. Jeho dědečkem byl Jindřich Wankel, otec František Xaver Bakeš byl významným učitelem a matka Lucie měla nejvyšší vzdělání, které v té době mohla žena dosáhnout, a věnovala se etnografii. Po studiích medicíny ve Vídni Bakeš nejprve působil ve Všeobecné nemocnici ve Vídni (1897–1902), poté jako primář nemocnice v Třebíči (1902–1909), v roce 1909 převzal primariát nově vybudovaného chirurgického pavilonu v Zemské nemocnici v Brně, od roku 1922 začal řídit moderně upravený chirurgický ústav na Žlutém kopci. V roce 1928 pak členové Bakešovy rodiny založili spolek Dům útěchy, jehož hlavní činností byla péče o onkologicky nemocné pacienty. Spolek inicioval vybudování Masarykova onkologického ústavu v Brně.
V době, kdy Jaroslav Bakeš odcházel z Třebíče natrvalo do Brna, si nechal v Květné ulici vystavět honosnou vilu. Dne 2. července 1909 zakoupil ve zdejší vznikající vilové čtvrti parcelu od velkopodnikatele Viktora von Bauera a v květnu téhož roku obdržel stavební povolení k výstavbě jednopatrové vily. O stavbě se zmiňuje v dopise matce, psaném počátkem října 1909: „Tatínek, kterého bych byl již velmi rád ku ville zavezl, výslovně mně řekl, že nechce dříve, až bude vše hotovo. Držím se tedy jeho přání a myslím, že se chce nechat ‚překvapit‘. Mohla bys se ho zeptat na to, jestli již nyní by se rád podíval.“ Autora vily neznáme, pravděpodobně ji navrhl některý z tehdejších vídeňských architektů, budovu dokončenou v roce 1909 zřejmě realizoval stavitel Oskar Strnad.
V brněnském kontextu je Bakešova vila ojedinělým příkladem vilové architektury, jejíž architektonické formy vychází z tradice anglické venkovské architektury, tzv. cottage stylu, doplněného o secesní prvky. Výraznou inspiraci britskými vzory prozrazuje prostá lapidárnost hmot a výrazná silueta uličního průčelí obloženého přírodním kamenem. Obklad z režného kamene je uplatněn na hlavním a bočním průčelí a zčásti také (v suterénu a v nárožích) ve dvorním traktu. Vila je samostatně stojící jednopatrová stavba nepravidelného půdorysu s asymetricky řešeným hlavním průčelím obráceným do ulice Lipové. Ve druhé ose je prolomen pravoúhlý vstup krytý půlkruhovou subtilní markýzou kontrastující s monumentálně působící fasádou. Pravou stranu průčelí tvoří mělký rizalit zakončený vysokým trojúhelným štítem prolomeným malými obdélnými okénky. Čtyři sdružená okna rizalitu jsou v přízemí pravoúhlá, v prvním patře zaklenuta průběžným stlačeným obloukem. V interiéru je aplikován anglický dispoziční model – ústřední hala s otevřeným schodištěm.
K zálibám Jaroslava Bakeše patřila jízda na koni, jízda autem, sbírání a třídění minerálů a především lov, za nimž podnikal daleké cesty, například i do severní Kanady, o níž napsal v dopise matce: „Drahá mami! Vrátil jsem se včera z divočiny zdráv s krásnými trofejemi pro museum a pro mě: 3 grizzly, dva obrovské losy kanadské, jichž jedny parohy váží přes 20 klgr., 3 karibou, 3 haplocerus (bílý kamzík – vlastně antilopa skalní), jednoho celého do musea. Mnoho jsem zažil dobrého i zlého, krásných i zlých momentů, jak už to při všem na světě bývá.“ (1927, počátek října, Telegraph Creek, Cassiar, Kanada, dopis. J. Bakeše matce Lucii Bakešové). Početné lovecké trofeje a rozsáhlé mineralogické sbírky byly instalovány a prezentovány v okázalých secesních interiérech vily. Vzácnými loveckými trofejemi byla zaplněna především obytná, dubovým deštěním a dřevěným kazetovým stropem opatřená anglická hala se schodištěm a galerií, jež tvořila hlavní reprezentační prostor domu. Interiéry zůstaly intaktně dochovány ještě v sedmdesátých letech 20. století.
Ve vile kromě Jaroslava Bakeše a jeho manželky žili později zřejmě také jeho rodiče a Jaroslavova nemanželská dcera Anna (a též Věra, schovanka a od roku 1930 adoptivní dcera Lucie Bakešové). Ve třicátých letech proběhla přestavba a nástavba objektu, zasahující i do prostoru hlavní obytné haly, jejíž strop byl snížen. Po smrti Jaroslava Bakeše (1930) a jeho matky Lucie Bakešové (1935) ve vile žila jeho nemanželská dcera Anna se svým manželem Ludvíkem Lesným a jejich dcerou Věrou. Později do vily přišli nájemníci. Jedni z nich pomocí soudního sporu v roce 1978 dosáhli toho, že obě ženy musely vilu opustit a přestěhovat se do náhradního bydlení, malého domku v Blansku, kde dožily. Navzdory pozdějším úpravám, které zasáhly do výbavy interiéru, však zůstal exteriér domu včetně původního oplocení a zahrady dobře dochován.
Pavla Cenková