Bohuslav Fuchs se od druhé poloviny dvacátých let 20. století z pozice hlavního městského architekta zabýval urbanistickými otázkami neustále se rozšiřujícího města Brna, především řešením jeho dopravního uzlu. Ve svém snažení pokračoval také jako profesor urbanismu na Vysokém učení technickém v Brně a následně jako ředitel Zemského studijního a plánovacího ústavu. Na konci dvacátých let uvažoval též o přesunu hlavního nádraží jižním směrem, (později však s touto ideou polemizoval). Na uvolněných parcelách po nádraží i kolejišti se měla rozvíjet okružní třída s řadou veřejných budov, mezi nimi i nového autobusového nádraží. Poválečný model nádraží z roku 1948 tvoří hlavní odbavovací hala (a sídlo dispečinku) organických tvarů se skořepinovou betonovou střechou nesenou subtilními sloupy, na niž měla navazovat tři dlouhá krytá nástupiště s tzv. ozuby pro kolmé parkování autobusů. Z velkorysého projektu byla v roce 1951 realizována výstavba pouze jednoho nástupiště zastřešeného elegantními tenkostěnnými oblouky z předpjatého betonu, na jejichž návrhu s Fuchsem spolupracoval konstruktér Konrád Hruban. Nástupiště je jako příklad poválečného funkcionalismu památkově chráněno a nedávno bylo rekonstruováno.
Stálý nedostatek odbavovacích i parkovacích ploch autobusů vyřešilo až otevření nového autobusového nádraží na Zvonařce roku 1985.
DR
