František Alois Dvořák patřil k nejproduktivnějším stavitelům přelomu 19. a 20. století v Brně. Oproti svým kolegům, kteří postupně přijímali do architektonického jazyka nové trendy, byl Dvořák po celý život věrný typologii pozdního přísného historismu, který neopustil ani na začátku nového století. Typickým příkladem je také blok domů postavený v letech 1901 až 1903 mezi ulicemi Koliště, Bratislavská a Ponávka. Tvarosloví jejich fasád vychází z estetiky italské renesance a palácového schématu, které si zachovává přísnou symetrii, i při takto rozsáhlém projektu. Aby se mu podařilo udržet stavební proporci u pětipodlažního nájemního domu, posunul soklovou část tvořenou hrubou bosáží až do třetího podlaží, čímž výrazně zatížil celé přízemí. Nároží budovy jsou zdůrazněna dvěma pravoúhlými arkýři s věžovitými nástavbami. Arkýři je členěna také fasáda směrem do Bratislavské ulice. Naproti tomu strana obracející se do parku na Kolišti je zdobena balkony různých velikostí, podle „důležitosti“ jejich umístění v hierarchii domu. Vstupy do domů jsou pojaty jako portály nesené polosloupy s rozeklanými frontony, na kterých jsou umístěny pololežící sochy inspirované Michelangelovými postavami v kapli Medici ve Florencii.
V současné době jsou přízemí domů využívána k obchodním účelům a dříve rozsáhlé byty v patrech byly rozděleny pro potřeby kanceláří a lékařských ordinací.
Martin Koplík
