Architektonicky i urbanisticky velmi výrazný mohutný nárožní objekt patří mezi nejhodnotnější secesní památky Brna. V roce 1905 jej nechal zbudovat stavitel Franz Gokorsch (1866‒1930), původem ze Šternberka, který v dalších letech postavil ještě několik domů v přilehlém okolí křižovatky ulic Francouzské, Vranovské a Cejlu (sousední objekty Vranovská 6 a Jana Svobody 3‒5 z let 1909‒1910 a nájemní domy Francouzská 105 a Francouzská 107 ‒ Vranovská 1 z roku 1911). Velký nájemní dům byl navržen tak, aby vyniklo zejména pohledově exponované nároží tvořící závěr významné uliční tepny – ulice Cejl. Jeho tvar byl pravděpodobně inspirován nárožní partií slavného brněnského hotelu Slavia, navrženého Antonínem Blažkem a postaveného Antonínem Müllerem v roce 1903.
Nárožní čtyř- až pětipatrový dům lichoběžníkového půdorysu má trojici sedmiosých průčelí směřujících do ulic Vranovské, Cejl a Jana Svobody. Průčelí jsou ukončena silně vyloženou korunní římsou s ornamentálním dekorem v podhledu, v nárožní části proloženou segmentem. Zaoblené nárožní věže jsou trojosé, s trojicemi balkonů čnících diagonálně do prostoru a doplněných secesními zábradlími. Parterová zóna je formálně zdůrazněna pásovou bosáží tektonických článků a segmentovými záklenky oken, v patrech jsou okna pravoúhlá. Střední část všech průčelí člení vysoký iónský pilastrový řád spínající druhé a třetí patro.
Fasády rovněž charakterizuje velmi bohatý a rozmanitý pozdně secesní dekor hravě kombinující uvolněnost florální secese i přísnost secese geometrické. Dům lze zařadit do skupiny brněnských staveb ve stylu pozdní secese, vyznačuje se svobodomyslnou opulencí ornamentu a tvoří názorovou opozici uměřeným a v dekoru úsporným řešením. Členění a ornamentálnost se zhušťují směrem vzhůru a gradují v horních podlažích v reliéfních kruhových terčích, festonech a stuhách, plochách proplétajícího se listoví apod. V nárožním průčelí je osově umístěný hlavní vstup rámovaný secesním portálem, s ústředním prvkem dvojice plastických reliéfů ženských maskaronů – hlav bájné Medúzy se zkroucenými pletenci hadů. Tentýž námět se objevuje také například na fasádě nájemního domu F. W. Schmeera (Smetanova 53) navržené Vladimírem Fischerem rovněž v roce 1905.
Celkové pojetí domu charakterizuje jednak vizuálně působivé hmotové řešení nárožního bloku a dále určité napětí mezi statickými a dynamickými prvky. Ze staticky utvářených, solidnost a pevnost evokujících spodních partií domu a rovných průčelních ploch rozkvétají přebohaté secesní tvary doplňující dynamické prvky diagonálních balkonů, zkosených nárožních věžic a extravagantně vyložených říms. Rovněž štukový dekor opakuje obdobný princip – přísný řád geometrické formy střídá tvarová i motivická ornamentální rozmanitost, využívající zejména nejrůznější proplétající se formy. Z hlediska funkce se jednalo o obytný nájemní pavlačový dům obsahující velké množství malých bytů. Pavlače byly dovedně natěsnány v sevřeném úzkém lichoběžníkovém dvoře. V parteru přiléhajícím k Vranovské byla zřízena restaurace se vstupem z nároží. V roce 1928 se majiteli domu stali Jindřich a Gisela Weinbergrovi, od roku 1945 zde byla státní správa. V padesátých letech 20. století byla v prostoru restaurace žákovská družina, v roce 1967 byl podnik po opravě znovu otevřen jako restaurace Na Vranovské. V současnosti v prostorách sídlí nízkoprahový klub Pavlač. Celý dům byl nedávno zdařile rekonstruován, a opět tedy vynikl jeho secesní dekor.
Pavla Cenková