Vila pro ředitele České banky Union Eduarda Münzeje první z řady domů na pisáreckém úbočí, které navrhl Ernst Wiesner pro zámožné židovské objednavatele. Již zde Wiesner použil pro něj typické rozdělení dispozice domu na dvě křídla s rozdílnou funkční náplní.
Dům je postaven na půdorysu L v jižně svažité zahradě. Severní vstupní nádvoří je vymezeno provozním zázemím a obslužným křídlem, obytné místnosti jsou orientovány do zahrady. Funkčně rozdělena jsou i jednotlivá patra: v suterénu se nacházely místnosti pro personál, v přízemí a prvním patře prostory rodiny, druhé patro bylo vyhrazeno hostinským pokojům a rozlehlé střešní terase. Hmota stavby je redukovaná na soubor tří jednoduchých kvádrů, které kopírují topografii svahu. Jejich horizontálnost byla původně narušena výraznými liniemi průběžných komínů. O původní podobě interiéru vily se nedochovaly žádné zprávy, jediným zachovaným prvkem je štuková výzdoba v hudebním salonu v prvním patře v podobě ozdobných říms a zrcadel. Část vybavení byla zničena i při necitlivé rekonstrukci, kterou provedlo v 80. letech generální ředitelství Zemědělských staveb, jež mělo v té době vilu v užívání.
Vila patřila původně České bance Union v Praze, od níž dům odkoupili manželé Münzovi. Eduard Münz ale v roce 1940 zemřel a jeho manželka byla za války deportována do Terezína a posléze do Osvětimi. V roce 1941 vilu převzal Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu a po válce byla znárodněna. Synové Heinz a Peter Münzovi, kteří působili v československé zahraniční armádě, se po skončení války vrátili do Československa a dům jim byl na krátkou dobu vrácen. V roce 1951 jeho polovinu vlastnilo Ministerstvo financí ČSR, poté domovní správa Městského národního výboru v Brně. Současný majitel nechal vilu (bez památkové ochrany) v letech 2012–2014 zrekonstruovat podle návrhu ateliéru RAW. Kvůli špatnému stavu konstrukcí však musela být původní stavba téměř celá zbořena. Dnešní stav je tedy spíše replikou, podoba interiéru dokonale navazuje na meziválečnou estetiku.
PH
