V roce 1923 se zemský výbor rozhodl vypsat soutěž na dostavbu Zemského domu II. z roku 1907 od architekta Ferdinanda Hracha. Důvodem byla roztříštěnost úřadoven, které měly být umístěny do jedné budovy, bytová nouze a také velká nezaměstnanost stavebních dělníků. Soutěžní podmínky stanovovaly respektování hmoty vedlejší historizující budovy a její dostavbu na místě starší nevyhovující zástavby na rohu Kounicovy ulice a Žerotínova náměstí. Bytové prostory měly zabírat dvě třetiny podlahových ploch, jak to vyžadoval zákon o stavebním ruchu při čerpání státní dotace. Dále byly v budově plánovány prostory kavárny, restaurace, obchodů a také velká pokladní dvorana se zázemím Hypoteční banky moravské.
Soutěžní porota nakonec neudělila první cenu, na druhé místo se dostal projekt Jednota od Miloslava Kopřivy, třetí místo získal Bohuslav Fuchs s návrhem Zemský dům III. Zemský výbor však měl proti Kopřivově návrhu řadu námitek týkajících se provozu budovy, rozhodl se proto nerespektovat verdikt odborné poroty a dostavbu zadal vrchnímu staviteli Janu Utíkalovi. Tento krok vyvolal dosti výrazný odpor veřejnosti i odborníků, kteří se razantně postavili proti historizujícím tendencím Utíkalova návrhu. Kritizováno bylo nejenom neaktuální architektonické tvarosloví, ale také podivné praktiky při zadávání architektonických soutěží. Pod tlakem veřejného mínění se stavební úřad rozhodl zadat alespoň provedení fasády architektovi Karlu Náhůnkovi, který vycházel částečně z původní Kopřivovy koncepce.
Hlavní vstup do budovy se nachází v ustupujícím nároží, které spojuje administrativní křídlo navazující na starší Hrachovu budovu, s křídlem obytným. Tato část s byty, orientovaná do Kounicovy ulice, má kvůli nevhodné původní výšce stropů (4 m) přidané šesté patro. Fasády reagují citlivě na historizující dekor starší budovy, který je převeden do geometrických forem art deco, což se projevuje hlavně v nároží tvořeném převýšeným rizalitem. Hlavní vstup je zde krytý markýzou, kterou podpírají sochy lidských postav od Václava H. Macha, nad ní se nachází balkon a vertikální linie schodišťových oken se zalomenými lizénami. Interiér vstupní části byl zdoben mramorovými obklady v černé, šedé a zelené barvě. Dalším uživatelem novostavby se nakonec stala univerzitní knihovna. Ve zvýšeném přízemí podle Náhůnkova návrhu vznikla velká francouzská kavárna pro 568 osob, plánovaný velkokapacitní mramorový sál a kino v suterénu nakonec nebyl realizován.
PH