Náměstí Slovenského národního povstání s víceúčelovou kinokavárnou a samoobsluhou tvořilo přirozené společenské centrum a zázemí občanské vybavenosti sídlištního celku v severní části Černých Polí. Ten podle urbanistických plánů Zdeňka Kříže, autora pavilonu psychiatrie ovlivněného bruselským stylem v areálu bohunické nemocnice, prorostl v průběhu šedesátých let strukturu původní městské zástavby. Sídliště kombinující dlouhé osmipodlažní deskové domy s třináctipatrovými věžovými vyplnilo prostor mezi předválečnou obytnou čtvrtí a novým silničním tahem třídy Generála Píky směřovaným k obytné zóně Lesná.
Dvoupodlažní budova kulturního domu s kinokavárnou realizovaná na základě návrhu architekta Viléma Zavřela byla dokončena a otevřena o něco později než obytné domy, a to 13. listopadu 1969, kdy proběhl slavnostní večer s celostátním festivalem zdravotnických filmů. Situovaná v centru sídliště na volné lichoběžníkové parkové ploše mezi deskovými domy měla obyvatelům nabídnout komfort filmového promítání v kině s kavárenským provozem a posezením. V architektonickém výrazu, dispozici i dílčích detailech kinokavárny nezapřel Vilém Zavřel své funkcionalistické školení i dřívější stěžejní díla – zejména budovu městské tržnice na Zelném trhu (1947–1950), na které se podílel s Evženem Škardou, a Janáčkovo divadlo, jehož byl hlavním inženýrem a spolupracoval na jeho návrhu s Janem Víškem či Ivanem Rullerem. Horní, mírně vystupující podlaží vytváří po celém obvodu mělký rizalit, který zároveň vizuálně odděluje poschodí.
Charakteristickým prvkem jednoduché obdélné budovy jsou představené sloupy použité po všech jejích stranách, dodávají fasádě vertikální, výrazně rytmický rozměr. Mezi ně vsadil architekt velkorysé okenní tabule, přičemž podokenní partie u vstupního průčelí vymezil barevně odlišenou omítkou. Promítací sál pro více než sto osob byl komponován do různých výškových úrovní v závislosti na typu posezení. Kromě něj kulturní dům zahrnoval také doplňkové provozy prodejny, salonků a obřadní síně – i v interiérech si Zavřel pohrává s mohutnými předsazenými betonovými žebry na stropě. Uměleckou výzdobu objektu reprezentovala socha Hudby na mohutném čtvercovém podstavci od Jiřího Marka, která se dodnes nachází nalevo od vstupu do kavárny.
V druhé polovině sedmdesátých let byl objekt poprvé upravován. Další nedávná rekonstrukce Kinokavárny bohužel vedla k zhrubnutí jejího výsledného vzezření, spolu s odlišnou křiklavou barevností zmizela řada drobných detailů i původní řešení vstupu do budovy.
KE