Nová administrativní budova pro Vítkovické železárny zaplnila dlouho nevyužívanou proluku vzniklou po válečném bombardování Brna na jižním okraji okružní třídy přímo naproti hlavnímu nádraží. Návrhem brněnského sídla ostravských železáren se už na počátku dvacátých let zabýval architekt Ernst Wiesner, který ho v tomto období viděl jako městský palác klasicizujícího ražení s řadou historizujících detailů – jeho projekt byl nakonec odkoupen a postaven Moravskou zemskou životní pojišťovnou. Kancelářské zázemí pro železárny v Brně tak reálně vzniklo až o několik desetiletí později podle plánů trojice autorů Jaromíra Kurfürsta, Jiřího Suchomela a Aleny Šrámkové z roku 1982. Konečná realizace domu se však protáhla až přes revoluční období do počátku devadesátých let, kdy byl privatizován a využíván následně jako obchodní prostory a kasino.
Jiří Suchomel, aktivně činný v libereckém ateliéru Stavoprojektu SIAL, a pražská architektka profesorka Alena Šrámková patřili v té době k nejprogresivnější linii československé architektury a administrativa Vítkovických železáren to ukazuje zejména v řešení jižního průčelí. Devítipodlažní objekt ocelové konstrukce vynikl díky dvojité prosklené fasádě zalomené na nároží uprostřed okenní linie do podoby široce rozevřeného písmene V. Čtvercová okna s tradičním křížovým dělením vytvářela pravidelný geometrický rastr fasády kombinovaný s dělicími vertikálními i horizontálními perforovanými pásy. Pět horních kancelářských pater tak dostalo nebývalou lehkost, transparentnost a zároveň výborné osvětlení interiérů. Kromě úředních a kancelářských prostor železáren a Cheposu měla budova zajistit zejména plynulý průchod mezi centrem města z Josefské ulice o poschodí sníženou ulicí Nádražní, směřovanou k dopravnímu uzlu města. Architekti tedy zformovali spodní dvě podlaží jako částečně zapuštěný krytý průchozí obchodní parter propojený pomocí eskalátorů také s podzemním podchodem. Využili přitom k fasádě kontrastní železobetonové prvky v podobě obíhajícího průčelního pásu a mohutné válcové podnože v otevřené části parteru.
Tato vynikající ukázka technicizující linie architektury osmdesátých let, která prozrazuje znalost soudobých high-tech tendencí, bohužel podlehla požáru v roce 2002. Z budovy zůstalo po další desetiletí pouze odhalené ocelové torzo domu, které sloužilo i nadále jako průchod vytíženého území města. Po komplikovaných letitých politicko-vlastnických sporech a jednáních byla parcela použita pro nový obchodní objekt Letmo autorů Tomáše Dvořáka, Martina Klimeckého a Davida Fišera otevřený v roce 2013, který však kvalit dřívější stavby bohužel nedosahuje ani zdaleka. Tragický požár a jeho dvě oběti z řad hasičů připomíná pomník sochaře Adama Krhánka ve foyer budovy.
KE